čtvrtek 14. února 2013

Neslavíme, ale...

...ale cestou z práce jsem ještě stihla otevřenou Jednotu u nás na vesnici, a tak mě napadlo, že bych mému drahému mohla udělat nějakou valentýnskou jednohubku. 
Sice jsem si asi před 14 dny říkala, že na Valentýna uvařím výbornou večeři, ale na ní, ostatně skoro jako každý den, nedošlo. Já vim, je to hrůza, ale každý den po hodině a půl jízdy z práce domů, už nějak nemám žádnou energii. Jooo, to je to bydlení mimo Prahu....
No a mužíček taky letos nezůstal pozadu a koupil mi kytí - i když trochu alibisticky brambořík, který já vůbec nemusím, což on ví, ale šikovně využil situace. Chytrej chlapík:) No, hlavně, že si každý rok říkáme, že tento den slavit nebudeme, ale stejně si vždy nějakou drobnůstku koupíme. Asi aby nám to nebylo líto, až si druhý den v práci budou kolegové vyprávět. My se holt radši líbáme pod rozkvetlými stromy:)
Tak doufám, že vy, co slavíte, si to patřičně užijete.
With Love, Petra




2 komentáře:

  1. Petruško jednohubky se ti moc povedly a květinky darované z lásky josu krásné snad všechny!!!

    OdpovědětSmazat
  2. Šikovná ženuška:) A nedostatek energie na večeře chápu, i když bydlím i pracuju v Praze:)

    OdpovědětSmazat