čtvrtek 5. května 2016

Vše je v hlavě


Dnes to bude na trošku vážnější téma. I když....Přece vše, co můžeme ovlivnit, vlastně zase tak vážné není. O čem mluvím?
Už několik let, v souvislosti s nemocemi, věřím na psychosomatické příčiny zdravotních problémů. Dlouho se snažím nebrat žádné růžové či bílé pilule. Občasnou bolest hlavy řeším čtvrthodinkou sezení na zahradě nebo procházkou. Na výjimečně lehce zvýšenou teplotu si uvařím bylinkový čaj a zabalím se do deky. I proto jsem "utekla" z Prahy na venkov, kde jsem obklopena přírodou, která mě strašně nabíjí a léčí. Vždy, když mi není úplně hej, jdu ven. Třeba se mi vůbec nechce, ale vím, že hned, jak vyběhnu do polí nebo lesů, zlepší se mi nálada, uleví se mi.
Všechno je v naší hlavě, říká se. Stačí si v ní jen "uklidit" a člověku je líp. Mně kromě výše zmíněného pomáhá o věcech mluvit. Říct je nahlas. Někdy ani nečekám na radu či řešení, ale stačí mi, že se ze svého problému vymluvím, že mě někdo vyslechne. Hned se mi uleví. A možná taky je proto u nás občas docela hlučno. "Vyřveme se" a je klid. Nikdy jsem nechápala lidi, kteří spolu dokáží třeba týden nemluvit a tu křivdu a zlost v sobě dusit. Zvlášť hrozné to pak musí být pro děti, kteří vlastně vůbec nechápou, co se to s rodiči děje. Tím samozřejmě neříkám, že když na sebe rodiče křičí, že to je v pořádku.
Říká se, že když už si tělo neví rady, dá to člověku vědět. Možná proto většina lidí, která kolabuje pracovním či jiným vyčerpáním, pak zcela změní svůj život, uvědomí si, že takhle už ne. 


Věděli jste například, že když vás něco bolí, že to znamená, že člověk touží po lásce a objetí? Praxe to jen potvrzuje. Sdílená bolest je vždy menší a lidská náruč dokáže divy.
Už od pradávna se také říká, že když vás bolí záda, asi jste si toho na ně moc naložili. A nebo, že když vás bolí v krku, asi něco zůstalo nevyřčeno či vám to nejde tzv. přes pusu.

Na lepší životní rovnováhu, potažmo zdraví, prý mají vliv tři věci: prostředí, ve kterém žijeme - životní styl/ životospráva - naše myšlení a emoce. Z toho vyplývá, že všechny tyto tři faktory můžeme docela snadno ovlivnit a změnit. 

Já sama jsem během života několikrát změnila "pohled na věc" jak v pracovní sféře, tak ještě víc po narození dětí a v mnohém se mi ulevilo. Vlivem pracovního stresu se mi například před lety rozjel atopický ekzém, který ještě občas mívám, ale už s ním dokážu docela pracovat, protože vím, co ho spouští.

Někdy nám však ta hlava opravdu jen venku vlivem větru nastydne, ale stále se opakující stejné bolesti značí psychosomatickou příčinu. A může tomu, dle Mudr. Hnízdila, být i u tzv. dědičných nemocí. V těchto případech se může jednat o onemocnění, která v lidech přetrvávají díky neměnným a neustále se opakujícím životním návykům/ chování.

Takže pokud vás často provázejí opakující se bolesti či nemoci, příčiny mohou být různé. Na poměrně dlouhý výčet se můžete podívat například ZDE.

pics via pinterest
Nevím, do jaké míry věřit vlivu psychiky a příčin u těžkých a závažných nemocí, tam je to asi běh na dlouhou trať, ale mnohokrát se potvrdilo, že člověk který má vůli žít a je ochoten na svém životě pracovat, toho v rámci své léčby dokáže strašně moc oproti jeho protipólu.

Psychosomatickými onemocněními prý také trpí spíš pesimisté, kteří mívají záporný vztah nejen k ostatním, ale i k sobě samým. 

U nás se psychosomatikou zabývá například Mudr. Jan Hnízdil či Mudr. Jarmila Klímová. Na internetu si můžete přečíst mnoho jejich zajímavých názorů a zkušeností. Zajímavé jsou třeba tyto: ZDE a ZDENebo si zakoupit jejich knihy. 

Jak jste na tom vy? Věříte na psychosomatické příčiny zdravotních problémů nebo to jsou pro vás bludy? 

28 komentářů:

  1. Milá Petro. Mám úplně stejný názor jako ty, a hlavně vlastní zkušenost. když mi je špatně a něco bolí, nebo se cítím nemocná, přemýšlím, co jsem kde nezpracovala a nepochopila. Jdu na zahrádku, uvařím si čaj, vezmu kočku na klín . . . . Přemýšlím co mi mé tělo říká a co s tím udělám? V 95procentech se mi to daří. teď mám ale období, že si nevím rady, já na to určitě přijdu :-D Měj vlídné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky za komentar, Anicko. Trochu jsem vahala, zda clanek vubec zverejnit. Pro nekoho to muze byt dost ozehave tema.

      Vymazat
  2. Pod to se podepisuju ;-)...mam to stejne. Myslim ze i tim ze pochazim z venkova a prarodice me vedli v tomto duchu je veliky dar. Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky, Marti. Ja pochazim prave taky z venkova. Proto jsem pak odesla z Prahy. Mam ji rada, ale ten shon tam, to nebylo nic pro me. Neslo mi tam skoro dychat - nadnesene receno...

      Vymazat
  3. U těch dlouhodobých a závažných onemocnění je to úplně stejné jako u chvilkového bolení hlavy. Jen je ta psychosomatická příčina obvykle hlouběji. Doporučuji víkendové psychosmatické kurzy MUDr. Klímové (www.aktip.cz), absolvovala jsem, člověk do toho tak snadněji pronikne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mas pravdu, Luci. Ja to tam trochu spatne formulovala. Diky za tip a link. Kouknu. Ja se o tyhle a jim podobne veci docela zajimam...

      Vymazat
  4. Mila Petro, cítím to stejně. Léky jen konzervuji problém v tele. A nemluvím o farmaceutických lobby.je nutné ale říct, že přijmout příčinu nemoci a pak na jejím odstranění pracovat, bývá vůbec to nejtěžší. Skvěle téma! Maruška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marusko, svata pravda. O lobby radsi ani nemluvim, to je katastrofa. A s tim rozpoznanim a prijmutim pricin nemoci, to neni vubec jednoduche, s tim s tebou take souhlasim.

      Vymazat
  5. Souhlasim, mam to podobne. Klimovou neznam, okounu, Hnizdila znam velmi dobre, libi se mi jeho nazory a pripadaji mi logicke. Psychika je - dle me - zaklad, plus strava, pohyb. Asi tak:-). M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak, tak...Já Klímovou také neznala. Natrefila jsem na ní v jednom časopise a uvažuju o koupi té její knihy.

      Vymazat
  6. Je to ožehavá téma. Samozrejme na tej psychike niečo je, ale ani v tomto prípade nie je všetko čierne alebo biele. Napríklad, keď mám veľa roboty v práci, som z toho unavená, nevyspím sa dobre, ešte do toho nejaký stres, tak chytím nejakú angínu, zápal dutín, chrípku, atď. Liečim si ju sama (nemám rada lekárov, nemocnice a čakanie pri lekárovi), dakedy aj 3 mesiace, medzitým sa to pár krát vráti a nakoniec aj tak skončím u lekára. Ale pokiaľ si to viete samé uhlídat, tak je to veľmi dobre.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zitka, ano, je to trochu ožehavější. Proto jsem se taky trochu obávala toto téma otevřít. Ono je důležité umět relaxovat a uvědomit si své tělo. Já to také úplně stoprocentně neumím, ale jak jsem na mateřské a nechodím do práce, tj. mám víc času myslet na sebe, děti, rodinu a tak. Možná proto to teď vidím trochu snadněji. Ale pamatuji, že když jsem právě měla velmi hektické a stresující roky v práci, taky mi nešlo relaxovat. Pak se ale přidaly zdravotní problémy a tělo zavolalo "takhle ne". A to mě nakoplo....

      Vymazat
  7. Úžasný článek. Dřív jsem bývala pořád nemocná, najednou se objevila i alergie a šíleně jsem přibrala. Když jsem se odstěhovala od rodičů, tak to najednou odeznělo. Teprve nedávno mě napadlo, že to vlastně asi bylo psychický. Doma jsem se necítila dobře a odnášelo to moje zdraví. Teď to mám se zádama. Jakmile jsem v práci ve stresu, tak mě začnou šíleně bolet, nemůžu popadnout dech a začne mi ochrnovat levá noha od vyhřezlé plotýnky (která ale normálně nijak neškodí, pravidelně cvičím a posiluji záda od té doby, co jsem zkolabovala ve městě). Pokud mě bolí hlava, tak to dělám také tak, že se jdu radši projít do přírody a nebo to doma jednoduše zaspím, takže nepolykám žádné prášky. Já vím, že mým spouštěčem je práce, ale bohužel se nějak živit musím a zatím i když jsem vyzkoušela asi 4 různá zaměstnání, tak to nakonec vždy dopadlo stejně. Snad jednou najdu něco, co mě nebude tolik stresovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, Andrej:) Ty jo, tak s tou prací, to je docela hustý. Já třeba věřím na karty, astrologii, bylinkám a léčitelství a tak a mám jednu skvělou kamarádku, paní, která se tomu všemu věnuje již skoro 40let a s tou, když jsem si vždy popovídala, dokázala mi vždy jednoduše a polopatě vysvětlit různé příčiny (možná i z toho pohledu o "tolik" starší ženy) + třeba i poradit jaké čaje nebo automasáže a nebo jen taková životní hesla/moudra (ve smyslu:"v každém okamžiku děláme nejvíc, čeho jsme schopni" apod.). Teď už to ani nepotřebuji, protože jsem se to tak nějak od ní naučila sama...Přeju hodně sil a ať najdeš nějaký odbourávač tvých problémů.

      Vymazat
  8. Pravda pravdoucí, i když ne vždy přijdu na to odkud vítr vane... Ale u lékařů se ne vždy setkám s pochopením, protože teploty nesrážím, léky a spreje na astma pravidelně neberu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, to já taky nejsem vždy úspěšná. Bez alergo očních kapek bych se asi neobešla - zaberou ihned, i když po složení radši nepátrám:) Není to holt úplně jednoduché, rozumět vlastnímu tělu, ale dá se to naučit.

      Vymazat
  9. Příjemně jsem si početla a naprosto souhlasím. Od doktora Hnízdila mám knížku a kdyby většina praktický lékařů alespoň trochu naslouchala, nemuseli by lidi baštit taková kvanta léků, která jen oddalují větší problém. Počátek zdravotních problémů je opravdu hlavně z psychiky. Když nejsme v pohodě, jsme náchylnější ke všemu a chytneme kdeco. Předloni mne úděsně bolela záda v kříži několik měsíců a už jsem si nevěděla rady, navštívila i svoji lékařku, rtg, rehabilitace. A pak to najednou odeznělo ani nevím jak. V myšlenkách jsem se vracela od období kdy to začalo a přišla jsem na to. Psychika. Naši mladí koupili dům, renovovali, vše bylo hodně hektické,spěchali, nervozita mezi nimi panovala veliká. Já se snažila hodně hlídat malého vnoučka. A trápila se jejich neshodami - zatížila jsem tím svá záda, naložila jsem si na hřbet příliš mnoho starostí. Vše dopadlo dobře a já se ponaučila.
    Díky za hezký příspěvek Petro.
    Ála

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To znám. Naši se mnou také vždy vše intenzivně prožívají😊 A děkuji😉

      Vymazat
  10. Naprosto s tebou souhlasím, taky se snažíme co nejvíc nedávat prášky, mini chlapík dostává povětšinou homeopatika, která jsou u nás velice jednoduše k sehnání. Letos jsme poprvé dělali pampeliškovej med, snažíme se co to jde a pak když je hezký počasí tak jedeme co nejčastěji z města. Fakticky nám to pomáhá, je to sice fuška se od nás někdy dostat ven, ale jde to, máme štěstí, že máme auto, bez něj bysme tady byli fakt nahraný. Závidím ti tu možnost cesty z města a doufám, že se jednou alespoň na rok, dva vrátíme do ČR. Mimochodem super fotky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Mámo:) Díky za návštěvu... S tím únikem z města tomu rozumím. Jste sice ve "městě měst", ale musí to být hrozný hukot tam....Příroda je fakt lék. Tak držim palce, ať se tu zase načas ukážete:)

      Vymazat
  11. Super, že o tom píšeš! Já si toho hodně všímám hlavně u dětí, že psychosomaticky reagují na nepohodu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já také, Eli. A o to víc se na sobě snažím pracovat....Jojo, děti jsou velcí učitelé v mnoha věcech !

      Vymazat
  12. Dobrý den, máte naprostou pravdu. Mám knihy od pana Hnízdila a často se k nim vracím. Souhlasím, že vše je v hlavě. Naučila jsem se s tím pracovat a k lékaři už skoro nechodím, vyjma preventivních prohlídek u zubaře a gynekologie. Horší je to s okolím. Někteří jsou ochotni to přijmout, jiní nikoli. A to si můžete plíce vymluvit. Tady si říkám, že musí spadnout až na samé dno, aby pochopili. Musí tak zvaně dozrát. Samozřejmě pokud si někdo zlomí nohu, tak mu silou vůle asi nesroste. Je mi líto, že spousta lidí raději polyká prášky na deprese, problém se nevyřeší, jen se někde v hlavě schová a časem se zase objeví. Pro lidi je jednodušší zapít pilulku, než hledat příčinu. Příroda je mocná čarodějka, měli bychom se k ní chovat s úctou. Píšete moc krásně, hezky se vás čte. Přeji krásný den. Miluše

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za milý komentář, Miluško:) Taky mi připadá, že spousta lidí má pořád nějaké deprese, úzkosti apod. Zvlášť u mladých lidí mě to dost děsí. Ono to ale není vůbec jednoduché, porozumět sama sobě/svojí duši a tělu. A přesně, příroda je všelék. Hezké dny přeji. P.

      Vymazat
    2. ahoj:) jak uz se psalo vyse - není vse cerne nebo bile... a ja bych třeba určitou část svého života bez lehkych antidepresiv nedavala... nerikam, ze je clovek musí brat při první bolístce, ale někdo dojde daleko a proste uz nevi kudy kam.. a ty prasky mi pomohly si tak nejak vse urovnat v hlave a po necelem roce jsem je vysadila a vim, ze mi opravdu pomohly. najednou se vse projasnilo a bylo ostrejsi... takze ani toto nelze házet do jednoho pytle:) krasny den bez telesnych i dusevnich bolesti:) Katrin

      Vymazat
    3. Kaci, jak jsem psala. Není to s tou duší a tělem jednoduché a ne každý to umí. A nekdy je to taky zavisle na vice faktorech, ktere treba nejdou az tak snadno ovlivnit (vzdyt ty vis). Ale hlavne, ze lecba pomohla! Diky za komentar, P.

      Vymazat
  13. Moc hezký příspěvek a pravdivý.
    Jana

    OdpovědětVymazat