pondělí 9. července 2018

Zahradní "boho" pohoda


Čtyři dny volna. Nádhera. Člověk si toho, teď opět v pracovním procesu, sakra váží. My si je užili doma u babičky a dědy. A já si opět trochu dáchla (takový to, že nemusíte ráno vstávat o půl hodiny dřív, abyste stihli dětem udělat čaj a snídani). Po dlouhé době. V hlavě ovšem pořád mám ten "bordel", který máme teď doma díky tomu, že zase tak trochu rekonstruujeme. Kuchyň je nastěhovaná napůl v obýváku a v ložnici. Všude prach a to nás ještě čeká malování celého domu. Z toho mám už půl roku husí kůži. Představa, že přesouvám (a pak uklízím) všechny ty věci, které máme, tam a zpátky, je šílená. Prostě se nevejdeme. A to pořád něco vyhazuju, postupuju dál do rodiny a přátelům, ale přijde mi, že to nekončí. Je to samozřejmě i tím, že doma skladuju nějaký materiál na výrobu věcí pro eshop a výrobky samotné. Takže to vypadá tak, že tam, kde uvolním místo, nacpu něco pro eshop. Je to asi začarovanej kruh nebo nevím...
A kvůli rekonstrukci se tedy letos zase nedostaneme na žádnou zahraniční dovolenou, rozuměj k móóóři. Navíc má naše vesnická školka otevřeno až poslední dva týdny v srpnu, takže se musíme s manželem vystřídat v hlídání, protože babička je ještě stále (ale už poslední měsíc) v pracovním procesu a děda si na ty naše divochy (potom, co mu párkrát v rámci skotačení skočili do silnice) sám netroufne (no, nedivím se mu:))).





A tak výletujeme a koupeme se doma na zahradě v bazénu. A babiččinu zahradu už tradičně využívám na setkání s kamarádkami ze školy nebo s příbuzenstvem. Letos to bylo v boho stylu. Pod naší jabloní jsme si udělali boho váleníčko. Kobereček, moje macramé a závěsy na květiny, taburet a k tomu všemu nám svítily nové žárovky, které mám od Bella Rose. Já si je už dlouhou dobu přála, ale vždy bylo něco přednějšího. A tak, když jsem měla možnost si v rámci spolupráce vybrat nějaký produkt, byly jasnou volbou. Jsou krásný. Teď o prázdninách je ještě určitě mnohokrát využiju, protože kdo nemá rád romantické osvětlení, že jo? Zvlášť takhle designové. A když nebudou sloužit venku, budou mi zdobit konzoli v obýváku. 




 Nedalo mi to, nevyfotit žárovky za tmy. To je jiné kouzlo....



No a jestli se vám moje žárovky líbí, vybírat můžete tady. Je tam několik druhů...

úterý 26. června 2018

Kluci slavili


Červen je v naší rodině ve znamení oslav. Narozeniny nebo svátek má každý druhý. Moji nejdůležitější slavili předminulý víkend. Bobíkovi bylo PĚT a Bruník měl svátek. Slavíme to vždy dohromady. Zatím to klukům nevadí. Uvidíme časem...
Letošní oslava se nesla v duchu rybiček. Důvod zjistíte za chvíli. Dort jsem udělala podle skvělého Lucčina receptu. Nemusím totiž ty potahované dorty. Jsou sice krásné, ale na mě působí hrozně uměle. A tak dorty zatím patlám sama. Tenhle jsem dozdobila zalaminovanými rybičkami a musím říct, že to zase tak strašně nevypadalo....



ten meloun je taky jako ryba, co požírá malé rybičky/pulce...:)

Dlouho jsem přemýšlela, čím kluky obdarovat. Hraček mají milión a takové ty velké dary jako kola, koloběžky apod., jsou již vyčerpány. Nakonec jsem na to ale přišla. Koupili jsme mikroskop vč. zkumavek, sklíček a taky vzorků. Úžasná věc. Kluci pořád něco zkoumají a lupy, stejně jako dalekohledy, mají úspěch už dlouho. A potom také luk a šípy. To je teď na zahradě také dost v kurzu. Pak nějaké drobnosti. 





hezký kousek, že ano?


 

Ovšem ten největší dárek, který jsme jim vymysleli, bylo AKVÁRKO. Bobík po něm totiž nějakou dobu toužil a my mu ho slíbili, ale také čekali, zda ho omrzí nebo ne (znáte děti). Chtěla jsem takové to malé - větší kouli a v něm 1 - 2 ryby. Právě proto, kdyby nás to časem omrzelo. No, ale jak to tak bývá, dopadlo to úplně jinak. Asi dva dny před oslavou jsme s manželem řešili, jakou mám teda koupit rybu a rostlinky, že druhý den jedu do zverimexu, tak ať vím. Chtěla jsem totiž vše kupovat těsně před, protože to nemáme kam schovat. No, ale debata se rozvinula v nebývalé rozměry, a to až tak, že jsme se dohodli, že na malé akvárko kašleme a o víkendu, i s klukama, pojedeme koupit nějaké větší a kluci si rybičky sami vyberou. Zároveň to byla i dobrá finta zjistit, zda to akvárium kluci budou doopravdy chtít. 






Vzhledem k tomu, že jsme s Bobanem oba alergičtí na zvířata (navíc Bobík trpí atopickým ekzémem), jiné zvířátko mít doma, bohužel, nemůžeme. Rybičky tak byla jasná volba. Navíc je to, aspoň pro mě, úžasná meditační záležitost. Kupovala jsem je totiž taky tak trochu pro sebe. Já vodu a ryby miluju. Navíc jsme měla plán postavit akvárko na místo, kde dřív bývala televize. Mým cílem je televizi omezovat na maximum. Né, že bych na ní čučela od rána do večera, ale mívám ji puštěnou jako kulisu. Koukám na ní pak až večer - od zpráv dál, ale většinou je to stejně jako kulisa, protože to je zrovna čas, kdy kluci chodí spát a já pak řeším emaily, nahrávám zboží do eshopu, vyřizuji objednávky, takže z ní toho stejně moc nepochytím. Alespoň tam ale není ticho. A musím říct, že můj plán už nese své ovoce. Často si teď pouštím večer jazz (jsem už asi fakt dospělá) a relaxuji. Je to super, tedy až na to, že to je docela dobrá uspávačka.



Naše rodina se tedy rozrostla o zvířátko/a (to je trapný říkat, když se jedná zrovna o rybičky, co?). Zatím máme jen takové ty menší rybičky (názvy po mě nechtějte), ale manžel každý den vozí z práce další a další. Časem o nich napíšu víc. Hrozně nás to všechny chytlo. Já se hned na FB přihlásila do akvaristické skupiny a kochám se tam tou nádherou, kterou doma rybičkoví nadšenci mají. Kluci jsou nadšení také a to je hlavní. Hned druhý den nám přes noc zmizel ancistrus (takový ten sumeček, co je tlamičkou přisátý na sklo a "čistí" akvárko), takže celý den bylo o zábavu postaráno, hledali jsme "pana Ploutvičku", jak ho kluci nazvali.
A to je pro dnešek vše. Já se snad zase brzy ozvu. Teď je to tu takové mrtvé, já vím. Ale připadá mi, že nějak není co zajímavého sdílet. Času je méně a když už nějaký navíc je, věnuji ho tvorbě výrobků na sklad...  Ale blog pořád v hlavě mám. Musím se s frekvencí příspěvků polepšit, já vím...

pondělí 28. května 2018

Sobotní škola designu

V sobotu jsem prožila strašně prima dopoledne. Po delší době jsem si svlíkla tepláky a vydala se do Prahy. Byla jsem totiž pozvaná na úžasnej kreativní workshop do interiérové školy designu, přesně do Intermezzo interier design v Ječné. Jsou to nádherné prostory "staré Prahy". Vysoké stropy, parkety, thonetky, spoustu zrcadel, rámů, obrazů, křišťálové lustry, mix starožitného a moderního nábytku a vybavení... No, posuďte sami.






Partnerem celého kreativního dopoledne byla ČMSS a díky tomuto spojení celý workshop vznikl.
Kurz designu byl jeden z mých snů, který jsem si vždy chtěla splnit. Jasně, za dopoledne se toho moc nenaučíte, ale i tak to pro mě bylo hrozně inspirativní a byla to velká výzva. Neměla jsem žádná očekávání. Bylo mi jasné, že se toho za pár hodin moc nenaučíme, a proto jsem se nechala překvapit.
Celý kurz byl pojatý tak, že nám designerka Jana Hradecká (více o ní níže) v krátkosti představila různé styly bydlení, řekla nám něco o barevné škále apod. a pak jsme si všichni vyplnili takový dotazník: jaký styl máme rádi, jaké barvy, materiály, prostředí, charakteristiku nás samotných apod. Materiály jsem si potom mezi sebou proházely a vytvářely takový "mood board" (ono se tomu říká jinak a já samozřejmě zapomněla jak) vč. struktur, materiálů, barev apod. 

materiály, ze kterých jsme vybíraly



No a potom jsme ty naše výtvory prezentovaly a ty, pro které jsme je tvořily, měly zhodnotit, zda jsme se trefily... Fakt mě to bavilo. Sice jsem si tam mezi tím zbytkem holek ve věku 20+ připadala trochu nepatřičně, ale co už. Každopádně jsem fakt byla ráda, že jsem mohla tvořit interiér pro stejně starou (jen dvě jsme tam byly 30+), teda mladou, kolegyni, protože z mého pohledu tam bylo hodně vidět rozdíl vkusu mladých holek a nás, zasloužilých matek:)

měly jsme připravené i krásně nadesignované občerstvení


A tohle byl můj výtvor. Zadáním byl interiér trochu retro (to byl pro mě docela oříšek - já to echt retro moc nemusím), trochu scandi, s přírodními materiály (dřevo, beton, len, vlna, kožešiny). Vzorky materiálů už jsem nevyfotila, škoda. Ale byl tam beton, dřevo masiv, len, hedvábí, rohože, zkrátka samé přírodní materiály.


takový to, když si vezmete dlouhou košili (co jí mám asi pět let ve skříni a konečně je to zase trendy), abyste zakryli špeky a ona vám je naopak ještě zvýrazní, že vypadáte jak těsně před porodem slona :(((
Nevím, zda znáte Intermezzo interier design školu. Možná vám pomůžu. Jeho zakladatelka a tvář je Jana Hradecká, kterou můžete znát, mimo jiné, jako designerku prostor např. na Prague Design Weeku, z pořadu Bydlet jako... nebo ze Sama doma....
Škola jako taková pořádá jak dlouhodobé, tak krátkodobé kurzy/workshopy designu, ale i letní školu interiér. designu nebo firemní školení.




No a tento týden, co se kreativna, nezůstanu pozadu. To zase budu mít kreativní workshop pro děti na velké akci ke Dni dětí. Už se těším.

Co vy. Byli jste někdy na nějakém kurzu interiérového designu? 

pátek 13. dubna 2018

V šedých tónech


Jaro je tady. Snad už definitivně!
Chodím teď do práce pěšky. Vždy jsem jezdila autem rovnou od kluků ze školky (vozím je do vedlejší vsi), ale teď ne. Cestou zpátky auto parkuju doma a jdu s ranními slunečními paprsky v zádech. Ať si je pořádně užiju a taky se aspoň trochu hýbu. Přes týden toho totiž jinak moc nenachodím. 
Každý den v práci pracuji s otevřeným oknem, čerstvým jarním vzduchem a sluncem v zádech. To je prostě k nezaplacení. Jediné zvuky, které z venku slyším, jsou sousedovic slepice a občas projíždějící auto. Pro mě, introverta, je to prostě balzám na duši.
I děti jsou už celé odpoledne venku. Pomalu se náš život zase začíná přesouvat na zahradu. Hurááá. Není nad to si dát kafe venku a koukat do dáli na kopec nebo na modrou oblohu nad hlavou...




Taky jsem ale tvořila. To k relaxu a zábavě patří. Koupila jsem šedé šňůry a vyrobila jedno óbr macramé a taky dva masivnější závěsy na květiny. Kouknout na ně můžete tady a tady.  Macramé je fakt obřík, když se za něj schovám i já, no uznejte..
I květiny vypadají v šedých tónech docela hezky. Zvlášť, když se to spojí s nějakým "hangerem" ve stejné barvě....


 



Taky se i ozvala jedna zákaznice. Po roce...Že prý konečně dodělala tu ložnici a že by tedy ráda jednu nástěnnou dekoraci na míru. To jsou ty chvíle, které mě nakopnou dál. 
Od začátku roku bylo totiž takové divné období, jak jsme byli nemocní, bez energie, bez nápadů a tak nějak vůbec bylo všechno špatně. S jarními paprsky snad bude už všechno dobré.
Mějte krásný víkend...

středa 28. března 2018

Velikonočně


Letos Velikonoce moc neřeším. Teda podle fotek to možná tak vypadat nebude, ale všechno to byly dost momentální nápady během chvíle, kdy mi oba nemocní kluci naráz usnuli. My totiž asi i ty Velikonoce promarodíme. Už jsem z toho, slušně řečeno, dost rozladěná. Já mám další antibiotika (za což si teda asi trošku můžu sama, protože s těmi prvními jsem neležela ) a děti druhou vlnu chřipky, která se vrátila do školy a to moje nachlazení je asi dorazilo, když s námi spí střídavě v posteli, že jo...
No ale tak velikonočně jsem si to doma aspoň trošku vyzdobila. Co na tom, že okna jsou zaprášený, hlavně, že máme vajíčka na stole. Letos opět přírodně, i když kluci mají v pokojíčku barevnou divočinu. O tu je neochudím. Sama jsem jako malá měla ráda barevné Velikonoce.
Vymyslela jsem si mech, který že mi jako manžel cestou z práce vydloubne v lese. No, ale je taky nachcípanej, tak jsem mu to radši moc nepřipomínala a zaběhla pro mech na zahradu (jo, místo trávníku máme letos trochu mech.... smutný...). 





Letos jsem si, asi po třech letech plánů a odříkání, že je vlastně nepotřebuju, pořídila dřevěná vajíčka. Jsou krásná  a mám z nich radost. Doplnila jsem je vyfouklými vajíčky a  na některé nalepila peříčka. Peříčka mám koupená, protože je používám na tvoření, ale dřív jsem využívala peříčka, která jsem nasbírala s dětmi na procházkách.

 


 



Vajíčka s mechem jsem původně chtěla umístit do mé krásné velké skleněné koule, kterou jsem měla třeba vloni (tady), ale pak jsem zjistila, že jsem si ji uštípla a už je vyhozená. Ach jo. A tak jsem využila tenhle tác a takový malý etažér, který je malý také kvůli tomu, že se jeho spodní díl rozbil. Jó, co my jsme toho za tu mateřskou s dětma rozbili. Radši nepočítat... Občas jsem kvůli tomu šíleně hysterčila a bulila, když šlo o nějaké historické nebo památeční kousky, teď už to tolik neřeším (bych se musela zbláznit:)).




No a pak už jen dvě drobnosti na zdi. Zrecyklovaný adventní kalendář a dekorační větev s vajíčky. Kruh z adventního kalendáře jsem odzdobila hned po Vánocích a dosud ho měla jen tak, bez vajíček. A teď jsem tam jen přilepila vajíčka a taky to jde.  





No a větví mám doma celkem dost, protože z nich tvořím, takže proč je nevyužít i na Velikonoce. Vajíčka jsou tam zavěšená jen tak, na režném provázku. A ta porcelánová, to jsem jen zrecyklovala tuhle loňskou velikonoční dekoraci.




 
 
A co vaše velikonoční dekorace? Kdy jste zdobili?