středa 22. února 2012

Ohrožený druh


Před časem jsem v TV shlédla dokument francouzské televize "Příběh lidu Kalahari", který ve mně zanechal velký zážitek.
Autoři se vypravili do africké pouště Kalahari, kde se vydali po stopách pronásledovaných, masakrovaných a vyháněným Sanů, u nás více známých jako Křováků. 
Tomuto jednomu z posledních národů naší planety dnes hrozí zánik. 
Autoři popisují přirozené dělení práce a povinností uvnitř této komunity, kde se muži věnují lovu (neskutečné bylo vidět, jak muži rukama a primitivními nástroji vykopávají jámu hlubokou více než 2m, kterou se dostanou do nory dikobraze, kterého chytí tak, že mu vlezou v hloubce těch 2m (možná více) do nory a ve chvíli, kdy na ně dikobraz zaútočí, ho usmrtí - tento "lov" trval celý den a noc !) a výrobě zbraní a ženy se starají o potomky, sbírají rostliny (znají více než 250 druhů rostlin), šijí oděvy a vyrábějí šperky. To vše uprostřed nehostinné, vyprahlé krajiny.

Dokument nabízí jedinečné svědectví o životě tohoto, dřív by se mi chtělo říct - primitivního národa, jeho tradicích a moudrech, ale i o každodenním boji o přežití. 
Primitiní - tohle slovo už bych teď ale nepoužila, a to především kvůli vyprávění jedné ze "stařešin" - ženě, která v těch pár větách, kterými dokument doplňovala, shrnula tolik lidského moudra, až se mi to zdálo neskutečné. Ano, oni nemají školy, ale vědí o čem ten život je ! Ví, že nic není zadarmo a umí si toho vážit. 
Dnes jakoby lidé zapomněli na jakékoliv souznění s přírodou a akceptování přírody takové jaká je. Všude je místo zeleně beton a když už je někde tráva, je plná psích výkalů, papírků, zbytků jídla apod....
Kéž by každý tento dokument viděl, aby se aspoň na těch 60 min. zastavil a hluboce se zamyslel nad způsobem svého života a svým chováním k přírodě….
Nechtěla jsem být dnes vážná, ale chci, aby se víc lidí zamyslelo jak žije a jak by mohli žít lépe…

France document about  Bushmen people called "San" in African Kalahari desert. It is amazing to see how they live  in unity with nature and listen the wisdom of their words. 

4 komentáře:

  1. Milá Peťo, děkuji za skvělý příspěvěk.. často si říkám... kam lidstvo dojde... jsou tu takové dva světy.., vezmu-li to velmi striktně.. v jednom se ženeme kupředu za lepší technikou, většími a většími vymoženostmi doby... pomalu se přibližujeme science fiction... a ve druhém se navracím k přírodě, dochází nám, kde je prapodstata... co je důležité.. co ještě potřebujeme a co už ne.. Často si kladu otázku "kam to vše půjde dál"?...Kéž by se našel rozumný kompromis.. kéž by ho lidé našli v sobě a dokázali s tím něco udělat.
    Krásný večer***

    OdpovědětSmazat
  2. Ahoj Zuzi, mas pravdu. Ja taky pres den ziju ve svete reklamy, plnem vsech tech vymozenosti (a to se ke mne dostavaji jako k prvnim lidem jeste nez to jde vsechno na trh...). Ale vzdy se nemuzu dockat, az pojedu domu a jen si tak sednu na zahradu a nemusim nikoho videt a jen pozoruju ptáky, koukám jak se honí mraky a desim se, ze zase ráno vstanu a "hura" do viru velkomesta....Taky jsem zvedava, kde se ten vyvoj zastavi....

    OdpovědětSmazat
  3. Milá Petro. Ani nevíš, jak mi mluviš z duše. Ten dokument jsem totiž viděla a musím říct, že právě doprovodný komentář té staré paní mi doslova vehnal slzy do očí (a to jsem od přírody spíše otrlá). Tolik moudrosti shrnuto do několika prostých nekomplikovaných vět, to byla síla. Musím říci, že nic pravdivějšího a moudřejšího jsem za poslední rok neslyšela.
    Dokument na mě hodně zapůsobil a nutno říct že mě přinutil se nad sebou zamyslet....a neříkám to jako klišé. Skutečně jsem zabilancovala.
    Jen na okraj: zaujalo mě, jak krásné byly mladé dívky tohoto kmene. Křováky jsem si vždy viděla jako vrásčité, drobné, seschlé stařečky. Člověk by zkrátka neměl podléhat stereotypům....:)

    OdpovědětSmazat
  4. Přesně tak. Některé dokumenty mě opravdu dokážou zastavit z toho shonu, zmenit mysleni, chovani a taky zamyslet se nad takovou tu lidskou hamiznost a chamtivost, ktere je vsude tolik.

    OdpovědětSmazat