pátek 15. listopadu 2013

Tak trochu nový život

Říká se, že vám mateřství změní život. Samozřejmě to tak je.
Ze začátku mě ta absolutní ztráta svobody trochu zaskočila, ale už jsem si zvykla a neměnila bych !
Člověku se zároveň změní hodnoty a věci, které pro něj dřív byly samozřejmostí, jsou jaksi tabu:)
Myslím tím nonstop zapnutý laptop, tisíce časopisů, kafíčka a nakupování s kamarádkami kdykoliv se mi zachce, celodenní brouzdání Prahou apod.
Teď jsou mými nejlepšími kamarády odsávačka, pračka, žehlička, mop, sporák a laptop. Ten zůstal jako hlavní spojení se světem a s vámi blogerkami. Časopisy už čtu jen na záchodě nebo si je vozím jednou měsíčně k našim, kde se babi s dědou kochají Bobíkem a já mám trochu času relaxovat a číst, protože nemusím vařit, prát a uklízet....
Občas si říkám, jak to ty naše mamky a babičky dřív zvládaly, když neměly papírové pleny, automatickou pračku, mikrovlnku, myčku a ostatní vymoženosti dnešní doby. Byly to asi superženy. Pak si ale uvědomím, že je to tím, že nebyly laptopy, televize s tisíci programy, obchodní centra a další výdobytky společnosti. Ony prostě žily a neplýtvaly časem...
I já se proto odstěhovala na venkov, abych nemusela denně chodit (myslím tím s kočárkem) přeplněným městem a zastavovat (spíš zdržovat) se u každé druhé výlohy s oblečením a nepšíkalo a nekašlalo na mě tisícero lidí a já byla x-krát ročně nemocná:)) Takhle se tak maximálně kochám zahradami sousedů.
Praha mi samozřejmě občas chybí, ale stačí mi tam strávit jeden den a už se zase těším na domácí klid. Přece jen nebydlím zase až tak daleko.
On totiž i na venkově je zajímavý kulturní život. Sice trochu jiný než ve městě, ale lidé jsou si tu mnohem blíž. Ještě pořád tu funguje taková ta sousedská soudržnost, která se mi vždycky tak líbila a ve velkých městech už v podstatě neexistuje. Stačí jen zaskočit do hospody a tam vždycky najdete šikovného zedníka nebo automechanika. A navíc, být obklopena přírodou a dýchat čerstvý vzduch je totiž nenahraditelné.
Zkrátka, jsem teď strašně spokojená, protože všechny mé sny se postupně plní.
P.S. No a třeba pro kytky mi můj drahý místo do obchodu chodí už jen k naší milované sousedce. Teda i když tyhle jsou zrovna od souseda (ale nic v tom nehledejte, je mu asi 80 let):)

Žádné komentáře:

Okomentovat