Dva

Když jsem byla těhotná s Brunem, pořád jsem si říkala, jak já to vlastně zvládnu, vychovávat dvě děti. Všichni mi říkali: "jo, holka, připrav se, že to bude fuška". A tak jsem se na to celé těhotenství snažila připravit. Hlavně psychicky. Já, starý cholerik, který nemá trpělivost a hned kvůli všemu vypění.
Musím ale říct, že zatím to jde. 
Bruno je totiž mooooc hodné miminko a skoro vůbec nebrečí. To jen někdy, když se v návalu chutí napiju coly a nebo si dám rohlík s poličanem:))
Prdíky sice má, ale strašně statečně s nimi bojuje a jen při tom tak různě frká, hrká a funí. Ale nebrečí.
To s Bobíkem to bylo jiné, ten ze začátku docela plakal. Čím to ale bylo, teď, s odstupem času, nevím. Trochu si říkám, že možná neplakal kvůli větrům, ale kvůli mému psychickému rozpoložení. 
Při prvním mimču totiž člověk neví co a jak, psychika je po porodu rozhozená, takže jsem pořád brečela a strachovala se, zda dělám všechno správně. 
Teď je to ale úplně jiné. Teď už zkrátka vím. A jsem přesvědčená, že je to ono, proč je Bruno tak v pohodě.
Už se totiž nestrachuju, zda dělám všechno správně. Nepanikařím, když někam jedu, kde a jak tam nakojím a hlavně, aby mi tam mimčo neplakalo a nerušilo tak ostatní.
Také už:
- vím, jak se správně kojí a kojím bez problémů
- striktně nedodržuji pravidelný čas kojení tak, jak nás to v porodnici učili, ale kojím klidně i po hodině, zkrátka tak, jak si Bruno řekne
- znám spoustu triků na bolavé bříško
- oblékám ho hlavně do overálků - easy to wear  a ne do bodýček a šik tepláčků, které jdou tak špatně navlékat
- nedezinfikuju dudlíky x-krát denně
- nejezdím kvůli každé vyrážce k doktorce
- nesleduju v kočárku, zda "opravdu" dýchá
- nebojím se s ním jakkoliv manipulovat (dřív mi některé říhací polohy tak nějak nešly praktikovat - bála jsem se, že mimču nějak ublížím)
A asi toho bude časem víc.

Už  ale vím, že lidský kontakt, přivinutí, obejmutí a láska je to nejlepší, co pro dítě můžu udělat. Jakmile vezmu Bruna do náruče a přivinu ho, ihned se uklidní.

Musím ale i hodně krotit Bobíka. Hlavně v tom, aby tolik nekřičel (křikem totiž upozorňuje na to, že se mu právě nevěnuju), nedělal rámus (nebouchal do věcí, když zrovna Bruno spí nebo když ho kojím) a také nebyl tak zbrklý, když je v blízkosti Bruna (aby Brunovi nechtíc neublížil - přece jen v těch ani ne dvouletých ručičkách ještě nemá tolik citu, a taky aby ho pořád nepusinkoval, což je na jednu stranu strašně krásné a dojemné, ale občas ho tak ducne do hlavičky, že se děsím, aby mu něco neudělal). Jinak mi ale strašně moc pomáhá (připravuje mi plenky, odnáší ty špinavé, podává dudlík pro Bruna, dává prádlo do pračky, nosí mi ručník před koupáním atd.)
Také vození kočárku v jedné ruce a vodění Bobíka v druhé ruce je trošku artistický výkon. Zvláště na úžasně rozbitých chodnících u nás ve vsi. Ještě, že mám kočár trojkolku, protože se čtyřkolkou si to vůbec nedovedu představit (jednou jsem si zkusila zaaretovat přední kolečko a málem jsem se nehnula z místa:)). No a jít s dětmi sama na procházku do města bude asi taky fuška - to jsem zatím ještě nezkoušela. Všude, kam potřebuju, si zatím dojedu autem, a pak dojdeme jen kousek. Bobík totiž sice krásně chodí, ale když jdeme delší vzdálenost, tak začne dělat různé vylomeniny , vzpírat se mi, sedat si na zem a nebo chce vzít do náruče, což jaksi s kočárem v druhé ruce, nelze praktikovat. A tak chodíme spíš na kratší procházky a zbytek času jsme na zahradě.

Zkrátka, musím říct, že si ty dvě děti strašně užívám. 
A navíc, přijde mi, že toho zvládám víc než předtím. Ano, bude to částečně tím, že nemám ve volných chvílích otevřený notebook, protože ty volné chvíle víceméně nejsou a když, tak buď uklízím a nebo žehlím. A taky mi moc pomáhá velkej Bob. To je super a hodně nás to ještě víc stmeluje. 
Také jsem začala mnohem víc vařit a hlavně péct. A vůbec mi to nevadí. 
Na blogování a surfování po netu si ale stejně čas vždycky najdu, protože jinak by mi hráblo:)
No a na fotce můžete vidět, jak se ti naši božani milujou:)

Jak jste na tom byli vy, když se vám narodilo druhé dítko? Byli jste víc ve stresu ? A pomáhala vám vaše druhá polovička?