Samozřejmě, že některé jsou již těžce out, ale nemám to srdce je vyhodit, protože skoro vůbec nejsou obnošené, když jsem je každý den střídala a tak je schraňuji dál. Nemám je ani komu předat, když mám tu vel. 42 (I když většina z nich je 41, protože ve 42 se vyrábějí většinou jen holiny a jim podobné boty. Taky proto mám tak zdevastované nohy a náplasti jsem si kupovala po desítkách ks).
Jednou bych chtěla mít takový ten otevřený botník, prosvícený - no takový ten z televize:) Akorát nevím, kdo by mi v něm utíral prach. To se totiž v té TV nikdy neřeší, že se na ty boty musí prášit. A to je právě ten důvod, proč je mám v krabicích.
Jednou si na ně ale koupím skříň a krabice vyhodím, protože takhle má každý kdo k nám vkročí hned šok :)
Vzhledem k tomu, že těch bot mám celkem dost, každou krabici jsem si opatřila fotkou, protože jinak bych přebíráním krabic ráno chodila do práce o hodinu déle:)
Ještě že jsem teď ve fázi, kdy na kupování bot nemám čas. Možná štěstí, že bydlíme na venkově a už ne v Praze, protože tam bylo těch každodenních nástrah milion.
Ještě že jsem teď ve fázi, kdy na kupování bot nemám čas. Možná štěstí, že bydlíme na venkově a už ne v Praze, protože tam bylo těch každodenních nástrah milion.
Žádné komentáře:
Okomentovat