úterý 18. dubna 2017

Takové byly....Velikonoce 2017


Letošní Velikonoce byly zase úplně jiné. Suprové. Kluci už totiž chodili hodovat (pomalu si na tohle slovo zvykám, protože my, půvdem Jihočeši, jsme vždy říkali koledovat) oba. Bobík už odříkal celou koledu a Bruňa spíš jen začátek. Hrozně je to ale bavilo. Tak jsem moc ráda, že si tuhle tradici snad osvojí a budou chodit každý rok. Zatím s nimi chodíme s velkým Bobem oba. Bob tedy tak trochu z donucení, protože v Praze se prý nechodilo a on přece nikdy koledovat nechodil, tak neví, proč by chodil teď (proč asi, že???) a já fotím a natáčím, abych měla památku. Občas si připadám jak pitomec. Žádnou jinou maminku ani tatínka jsem dosud šaškovat s foťákem neviděla. No to je jedno. Ty zážitky už se nikdy nevrátí a já to chci mít zdokumentované. Na spoustu věcí člověk časem zapomíná, tak ať mi ty vzpomínky formou fotek zůstanou, pokud zapomenu....





Nejlepší je naše sousedka, která každý rok vyndá na předzahrádku obrovský stůl, kde má pro koledníky vajíčka, sladkosti, nakrájený mazanec, beránka, nádivku a pro dospěláky arzenál alkoholu. Je to úžasný. Vždy je tam u ní nával a skvělý sousedský pokec.




Samozřejmě to, co kluky na koledování nejvíc bavilo, byly sladkosti, protože všude dostali čokoládové figurky, které já jim běžně nekupuji (čokoládové sladkosti nekupuji vůbec kvůli Bobíkovu atopáku). Měli takové malé Vánoce. Kdybych sladkosti neuklidila, byli by schopní rozbalit snad každou čokoládičku či figurku, kousnout do ní jen aby jí ochutnali...
No, hlavně, že se jim to líbilo.



  


Vajíčka jsem letos barvila přírodně. Klasika cibule, pak červená řepa a červené zelí. Z řepy a zelí se vůbec neobarvily, až jsem si někde přečetla, že se mají nechat louhovat ideálně přes noc, tak jsem to u zelí zkusila a povedlo se. Krásně zmodraly. Teda krásně...Všechna vajíčka zflekatěla. Ale umělecky, řekla bych. A tak jsem je ani nebarvila. Tedy, pár cibulových jsem pokreslila černou fixou (šlo to pěkně blbě) a bylo. Mně se líbila taková jaká byla, ale je fakt, že děti koledníky asi moc nezaujala. Spíš braly pamlsky, mi přišlo. Ještě, že naši kluci přinesli vajíčka barevná, takže jsem je přihodila a bylo hotovo. 
Po obědě pak u nás vždy probíhá soutěž o nejlepší velikonoční nádivku. Taky soutěžím. Ne vždy, ale když se mi nádivka povede, vždy donesu... Vše probíhá v místní hospodě, kde se sejdou všichni sousedé (někteří již veselí po ranní hodovačce) a veselíme se dál...
Jaké byly Velikonoce u vás?

čtvrtek 13. dubna 2017

Velikonoční deko


Letos jsem si tak dávala na čas, až jsem tu velikonoční výzdobu skoro nestihla. Tedy už před měsícem jsem sice pověsila vajíčka, ale pak dlouho nic. Dokonce jsem zapomněla zasadit i řeřichu, kterou sázím každý rok a udělá krásnou dekoraci. Velikonoční věnec jsem opět vytvořila z již tři roky starého korpusu z psího vína, jen jsem ho ještě omotala jednou znovu, aby byl hustší. Bohužel je křivý. Ale kašlu na to. Prostě to tak je. Dozdobila jsem ho buxusem a větvičkami třešně. A samozřejmě skořápky a pár peříček. A do porcelánového platíčka na vejce jsem dala loňské a předloňské výfuky. Ještě mám jednu březovou dekoraci, ale ta se mi nějak nepovedla hezky nafotit. Zbytek dekorací tvoří Bobíkovo keramické a další velikonoční výtvory ze školky. Tak to bude asi ještě pár let. Musím říct, že jsem se na to těšila, až budu mít všude vystavené práce dětí. A ta radost, když vidím, jak je Bobajs rád, že to máme doma vystavené a chodí kontrolovat, jak to vyrobil...







pondělí 10. dubna 2017

Aby beránek...


Moje velikonoční radost. Kožený MAROCKÝ TABURET. Odsud. Beránek mě tedy snad nepokaká...
Po taburetu jsem toužila už minimálně dva nebo tři roky. Hned od té doby, co začaly být tak trendy. Jenže jsem musela počkat, až klukům skončí jejich matla patla období (ne, že by bylo úplně pryč). Kluci jakžtakž pobrali rozum, takže hurá, taburet je doma. A radost z něj mají i oni. To budu muset ještě trochu pořešit, aby si aspoň nějakou dobu taburet zachoval svůj tvar...
Musím říct, že vždy, když jsem si tak snila a vybírala jeho barvu, skončila jsem nakonec u přírodní a přirozené hnědé. Nejvíc na ní vynikne to božské zdobení. To je zkrátka nádherný.
K nafocení jsem musela vytáhnout letní kobereček, aby na fotce taburet lépe vynikl. V létě ho budeme mít asi nastálo a na zimu zase vytáhnu těžké teplé peršánky. 
Že je ten bobek krásnej ?





pondělí 3. dubna 2017

Jarmareční


V sobotu proběhl náš velikonoční jarmark. Počasí nám přálo. Bylo božsky. Nálada se mi hned zvedla o 100%. Akorát těch lidí bylo pomálu. A to jsme měli i řetízkáč, skákací hrad a cukrovou vatu! Jestli lidé v tom krásném počasí výletovali nebo pracovali na zahradě, nevím... A nebo to bylo tím, že letos nebyla otevřená hospoda hned vedle? To spíš, protože vždy to na našich jarmarcích poměrně dost žilo.
Děti mi na dílničku nějaké přišly, ale také žádná sláva oproti minulým ročníkům. Aspoň jsem se trochu opálila:)
A večer proběhly první buřty. Mňam !





čtvrtek 30. března 2017

Jarní


O víkendu mě zase čeká velikonoční jarmark. A taky dětský workshop. Jako každý rok. A tak připravuji věnce a šablonky na tvoření pro děti. Letos tam poprvé vezmu i ty moje "hangery" a náhrdelníky. Uvidím, jak to půjde...
Tento rok přípravu tak trochu nestíhám. Řeším jiné věci, o kterých napíšu snad již brzy a taky dojednávám jednu větší zakázku výroby lapačů a potom další práce a jde mi z toho trochu hlava kolem. Holt konec rodičáku se blíží závratnou rychlostí a já už plánuji, co budu dělat dál...
Věnce jsem tedy umotala z psího vína a ne moc široké, aby jich bylo více, protože jsem nevěděla, zda ještě někde seženu březové větvičky. Nakonec jsem je sehnala a domotala je k tomu psímu vínu, protože se mi už nechtělo věnce rozmotávat a dělat zvlášť březové a zvlášť psí, ale asi jsem to tak udělat měla, když vidím výsledek. Není to úplně ono. Ale co už... 
Ozdoby jsem "spáchala" částečně z umělých kytek, což je dost proti mému přesvědčení, protože nejraději mám samozřejmě přírodní, ale z dálky to tak hrozně nevypadá a pokud mi nějaký zbyde, pověsím si ho na vrata. Moje zásobárna (rozuměj moje sousedka) má přírodního materiálu, jako je třeba buxus apod., letos sama málo, takže to nešlo jinak. Moje buxus keře jsou dost obrané už z předvánoční doby, kdy jsem je pěkně prostříhala kvůli vánočním dekoracím, tak je nechci dál šmikat. Ani to přiznané ovázání režným provázkem (abych ty větve trochu zkrotila) mi tak nevadí. Některé jsou do tvaru vajíčka shválně. Jiné prostě křivé... Závěrem musím říct, že příště jich udělat radši méně v bohatším provedení...
No, není nad to si takhle veřejně posypat popel na hlavu:)