sobota 10. srpna 2019

Naše první moře


Už jsme doma. Z naší první dovolené u moře. Poměrně dost fotek už jsem sdílela u mě na IG tady. Po šesti letech jsme s klukama poprvé vyjeli k moři. Jo, je to docela pozdě, ale prostě to tak vyšlo. Předloni jsme o prázdninách dělali klukům pokojík a vloni jsem nás tak napůl vytopila, takže jsme dělali podlahy. A když byli menší, tak já jsem si na to cestování s dětmi nějak netroufala. Hlavně proto, že jsme chtěli jet autem.







A tak jsme jeli letos. Plni těšení a očekávání, jaké to bude a jak se to klukům bude líbit.  Co budou říkat na moře a hlavně, zda to pomůže Bobíkovi na jeho atopický ekzém.
Na sklonku července jsme tedy vyrazili do Chorvatska. Autem. Do domečku, který jsme si tam na týden pronajali. Nechtěli jsme do hotelu, a to hned z několika důvodů. Flexibilita - chtěli jsme dělat výlety a nebýt vázaní jen na hotelu. Nebýt součástí kupy lidí. Jíst kdy chceme a jak chceme. Nemít ohraničený oběd v tu a tu hodinu. A taky kvůli klukům. Nejsou nejtišší (stejně jako my s manželem:))  a nejposlušnější a nechtěli jsme na hotelu dělat vyrvál.
Domeček jsme vybrali pěkný. V krásné tiché lokalitě s terasou ukrytou pod korunami stromů, takže nám tam skoro vůbec nesvítilo sluníčko. Pro mě super. Stačilo mi už jen to vedro.
A kluci? Byli z moře fakt nadšení. Plavali, potápěli se, šnorchlovali a chytali mořské potvory. Smozřejmě jen ty mořem vyplavené. Koupat jsme se jezdili na takovou odlehlejší pláž hlavně kvůli tomu, že tam nebylo moc lidí. Nemusíme totiž pláže stylu lehátko vedle lehátka a mezitím sem tam ručník :) Na tomhle místě nebyly sprchy, které Bobík nutně potřeboval, jinak by se uškrábal, ale zase tam byl studený pramen čisté a "sladké" vody, kam se Bobík vždy šel opláchnout a osvěžit zároveň, protože byla fakt ledová. A to jeho tělíčko právě potřebovalo.










Také jsme vyrazili na širé moře na delfíny. 




A když už jsme u těch ryb, tyhle žraločí zuby dostali kluci od majitele domečku. Jsou ze žraloka, kterého prý v Chorvatsku, kousek od místa, kde jsme bydleli, chytili před 35 lety.



Vždy večer jsme chodili na jedinou, uměle vytvořenou, pískovou pláž u jednoho hotelu, kde se právě takhle večer scházely děti a stavěly z písku nebo se prostě jen koupaly. O to jsme kluky nemohli ochudit, i když Bobík vždy jen na chvilku.


 A ještě pár západů. Já vím, kýč jak bič. Ale vyfotit to člověk prostě musí. Teda můj manžel... 





A nakonec ještě pár momentek.



 

 


Co si vždycky na dovolených užívám, jsou ta živá vystoupení v barech a restauracích. To fakt můžu.



Neříkám, že cesta nebyla dlouhá, ale přežili jsme. Při cestě jsme se navíc stavovali v mém rodišti, které je po cestě a to jsme si vždy cestu zkrátili, resp. si tam odpočinuli. Jeli jsme nahoru na Istrii, aby byla cesta co nejkratší. Bývala bych upřednostnila Itálii, ale kvůli Bobíkovi a jeho ekzému jsme museli na kamínkovou a ne pískovou, a tudíž "prášící" pláž. Já osobně kamínky nemusím, ale zase je díky nim krásně čistá voda. 
To, že se Bobík koupal 4 dny a pak se totálně osypal (ostatně stejně jako Bruník) ze slunce, je druhá věc. Navíc ho slaná voda hrozně pálila a slunce už pak také, takže jsme s ním zbytek dovolené strávili na pokoji a koupat jsme se s manželem chodili na etapy. Já si aspoň vždy v klidu zaplavala a zašnorchlovala. Ale bylo mi to líto, že jsme nemohli chodit celá rodina a zbytek dovolené si na pláži užívat spolu. No, co už.  
Hned jak jsme se vrátili, začali jsme plánovat dovolenou na příští rok. Asi někdy dřív v létě, aby to Bobík lépe snášel. Jsem zvědavá, kam nás to zavane. 
Co vy? Kde jste trávili nebo budete trávit letošní dovolenou?




pátek 2. srpna 2019

Meruňkový koláč s jogurtem


A co budete o víkendu péct vy? Co třeba meruňkový koláč s jogurtem? Třeba protože je teď sezóna meruněk a broskví, tak se vám bude tento recept určitě hodit.
Doma máme rádi vláčné těsto, tak jsem zvolila variantu s jogurtem a hladkou moukou. Z jiné už nepeču. Koláče totiž z jiné nejsou tak jemné. A to my můžeme.

Takže k receptu:
Na těsto budete potřebovat:
200 g hladké mouky
150 g cukr krupice
2  bílé smetanové jogurty (2x 150g)
2 ks vejce
1 lžička prdopeče
cca 500 g meruněk (spíš dle libosti)

Na drobenku (to je trochu od oka):
20 g máslo
20 g cukr moučka
50 g polohrubá mouka
+ hrstičku mandlí na posypání


 

V míse promícháme vejce s jogurty. Přidáme cukr a mixérem pomícháme do hladkého těsta. Přimícháme mouku a prdopeč. Svižným šleháním nám vznikne hladké lité těsto. 
Meruňky dobře omyjeme, rozpůlíme, vypeckujeme, případně nakrájíme na tenké měsíčky. 
Jogurtové těsto vylijeme na vymazaý a vysypaý plech nebo do formy (já použila kulatou formu o průměru 32 cm) a hustě ho poklademe meruňkami.  
Pomocí prstů vytvoříme z ingrediencí drobenku, kterou koláč hustě posypeme. Nakonec jsem koláč ještě posypala mandlemi.
Koláč pečeme v troubě vyhřáté na 180 °C zhruba 35 minut (dle trouby). Drobenka by měla mírně zezlátnout. 
A pokud se vám nelíbí tento recept, zkuste ten se zakysanou smetanou, který jsem tu měla před lety - TADY.




středa 17. července 2019

Hravá anatomie - Posviť si na lidské tělo | 3v1


Já vím, že to asi není žádná novinka, ale já jí zaregistrovala až teď. A musím vám o ní hned napsat a doporučit. Kdyby jí tedy ještě někdo, stejně jako já, neznal, čtěte dál.
Je to kniha krásně umělecky zpracovaná a skvěle vymyšlená, založená na principu barevného modelu RBG. Tak bych označila tuhle suprovou knihu o anatomii pro děti. Na úvod uvedu, že je výjimečná i svým rozměrem. Ten je totiž 29x35cm.
A není to jen tak obyčejná kniha o anatomii, ale má značný přesah oproti ostatním podobným knihám.
Na začátku knihy se dozvíte, jak s ní vlastně pracovat a co všechno vám kniha nabízí.




Obrázky v ní vypadají nějak takhle. Plné barev a zdánlivě překrývajících se, pro děti možná nesmyslně, čar. Ovšem nenechte se mýlit. Knížka je velmi chytře vymyšlená. Budete koukat. 
Stojí za to uvést, že o tyhle úchvatné ilustrace se postaralo duo milánských designérů Carnovsky (více o nich ZDE).







 

Jednotlivé obrázky jsou důmyslnou směsí orgánů, cév, svalů a kostí. A vy si je díky vymakané vychytávce můžete prohlédnout hezky přehledně a ne je zdlouhavě hledat.
Kniha totiž obsahuje kouzelné čočky (sklíčka), kterými vidíte víc než při nahodilém listování. Když listujete bez sklíček, musíte se společně s dětmi na každý obrázek soustředit a vlastně si tak trochu uvědomit, co na obrázku vlastně vidíte. Avšak když se díváte přes barevná sklíčka, obrázky dostávají zcela jiný rozměr.



A takhle čočky vypadají. Mají tři barvy. Modrou, zelenou a červenou. Každá čočka vám na obrázku zvýrazní jinou část těla. Ale vezměme to pěkně popořadě. Přes modrou čočku uvidíte orgány a cévy. Přes zelenou jsou vidět svaly a přes tu nejlepší červenou kosti. Zkrátka wau.






Kniha neobsahuje jen barevné kresby, ale i černobílé s podrobnými popisky. Najde si v ní tedy každý to své.





Knihu najdete ve skoro každém knihkupectví a myslím, že v žádné dětské knihovničce by neměla chybět. Naši kluci (4 a půl a 5) z ní jsou úplně paf, takže se nebojte ji pořídit i takhle "malým" dětem.
Znáte ji? Co na ni říkáte ?