pondělí 16. ledna 2017

Poslední ani ne rok...


...na mateřské (tedy rodičáku). Čím víc se blíží nástup do pracovního procesu, tím víc si tu mateřskou užívám. To, že nemusím: ráno vstávat a chvátat do práce, trávit hodiny v ranním šílenství na Jižní spojce, stresovat se z prudících klientů a nespolehlivých dodavatelů.

Zároveň mám:
- tolik času na děti
- tolik času trávit venku na čerstvém vzduchu
- čas si dát v poledne šlofíka (no, kdy jindy se nám to poštěstí, že?)
- tolik času vnímat svět jinak - dětskýma očima a mít tak jiný a čistý úhel pohledu
- tolik času na úklid (i když vydrží být uklizeno jen pár minut..)
tu možnost, vybrat si ten nejlepší čas na nákup (a netlačit se ve frontách v denní špičce)
- tolik času na přemýšlení o nesmrtelnosti brouka..

Vůbec mi nevadí, že nejsem tolik ve společenském centru dění. Priority se mi hodně změnily a mně je fakt dobře doma. Divný? Pro mě ne. Mám několik velmi blízkých přátel a to mi stačí. Nemusím vymetat každou party či blogerský nebo jakýkoliv jiný event.  Mně stačí jít ven a pořádně se nadechnout nebo jít do stylové kavárny s kamarádkou (když jsou zrovna naši drazí doma a pohlídají prcky). 



Jenže, v srpnu mi končí mateřská, resp. rodičovská a já přemýšlím, co dál. Jak budu zvládat původní profesi tak daleko od domova, když školka končí v 16:30. A když ne tam, tak kde a jakou práci vůbec hledat? Stejnou profesi nebo něco úplně jiného? Rozhodně vím, že už nechci být semletá požadavky nadnárodních korporací na promo výrobků, se kterými má duše nesouzní. Nechci podporovat něco, o čem nejsem stoprocentně přesvědčená, že je v souladu s mým životním stylem a myšlením vůbec. Jo, ten luxus, dělat jen to, co mě baví, ten chci. A nejlépe z domova tak, abych měla pořád hodně času na děti a nemusela je nechávat ve školce celý den. Tohle přesně by se mi moc líbilo.
Moje práce mě bavila vždy, ale nikdy jsem o ní nepřemýšlela z tolika úhlů, jak to má možnost člověk doma na mateřské, kdy věci naberou zcela jiný řád, směr a vnímání světa. Tolik mě mateřství změnilo. A já jsem za to strašně ráda.
Hlavou se mi samozřejmě honí spousta nápadů, ráda bych rozjela něco svého, jenže nejsem tak velký střelec a moje puntíčkářství a do toho situace s EET, zvlášť při startu podnikání... No, je toho moc a já mám v hlavě chaos. Všechny indicie mi říkají, ANO, jdi do něčeho svého, ale já mám pořád spoustu ALE...Můj vrozený pesimismus v tomto případě vyhrává. A i když na pesimistickém přístupu k životu dlouhodobě pracuju, tady jdou veškeré snahy stranou.



Navíc, když vím, že např. ke spuštění e-shopu (pro mě vedle služeb nejjednodušší forma podnikání z domova) stačí jen pár kliknutí a různé firmy vše zařídí za vás. Pořád mám v "Oblíbených" uložený tolik populární www.shoptet.cz, kde můžete vlastní menší e-shop rozjet fakt ZADARMO, a to včetně technické správy. Nejlevnější varianta z pěti je pak za necelé tři stovky a tam už těch prodejních položek můžete mít fakt hafo a k tomu služeb ještě víc. Mám ráda, když něco funguje tak, jak má a navíc jako takový šikovný balíček "vše v jednom". 
Jenže to aby si člověk zřídil ŽL a co když mi to nepůjde a prodělám. Ve všech mých nápadech mám silnou podporu manžela, který naopak střelec je a nebojí se jako já, ale stejně mám pořád obavy. Taky proto, že jsme se "díky" mateřské a předchozí koupi a částečné rekonstrukci domu, docela finančně vyčerpali a to je taky jeden ze zásadních bodů, který mi brání. 
Člověk ale pak kolem sebe vidí spoustu holek, kterým to podnikání vyšlo a tak mu zase svitne naděje, že když to vyšlo jim, tak proč ne mě, ale pak se zase hodim do "klidu" a najdu minimálně pět důvodů proč ne. A tak už to je několik měsíců. Měla jsem i velmi efektivní sezení s koučkou a také jeden speciální kurz, které mi v rozhodování velmi pomohly, ale pořád mám v hlavně toho malýho červíčka. Teď budu pomáhat jedné mojí drahé kamarádce s rozjížděním jejího eshopu, tak doufám, že mě to nakopne k nějaké vlastní iniciativě. A klidně k malé a pomalu, ale ať už se někam pohnu....


Jak jste na tom vy, co již něco svého rozjetého máte? Co bylo vaším spouštěčem odejít z práce nebo se po mateřské na něco vlastního vrhnout? A nebo mě spíš odradíte?

čtvrtek 12. ledna 2017

Knižní: Obrazový atlas světa & Světoví lepíci


Na všech sociálních sítích se to hemží knihou Mapy a my máme Obrazový atlas světa a také Světové lepíky
Atlas jsem kupovala už asi před půl rokem při 50% slevách u Svojtky TADY. Vždy toho beru hodně, když je to tak lákavá nabídka, a pak postupně kluky obdarovávám. 
Atlas je opravdu na dlouho, než projdete všechna okénka. Na první dvoustranně je zobrazena celá zeměkoule a další strany se již zabývají jednotlivými kontinenty. Každý kontinent obsahuje v průměru 15 otevíracích okének, v nichž malí badatelé najdou ty nejzajímavější informace o daném kontinentu a pak také dodatkové větší okénko, kde jsou základní informace: největší stát, největší město, nejdelší řeka, nejvyšší hora, největší suchozemské zvíře. Na poslední straně je kapsa, která obsahuje velkou rozkládací mapu světa a vlajky jednotlivých zemí. Kniha má 15 stran + rozkládací mapu a je vhodná pro děti od 3 let.
Bobík chtěl samozřejmě všude letět letadlem nebo raketou. Zabalit si a jet. Jééé, kéž by to bylo tak jednoduché. Taky bych hned jela. 



První dvojstrana obsahuje vysvětlivky - co je jak v atlasu vyznačeno. Zároveň jsou zde vysvětleny jednotlivé typy krajin (velehory, lesy, savana, tundra aj.)

 









Lepíky jsme dostali od mojí mamky. Bavily kluky moc. Sledovat rozlišnosti jednotlivých národností, kultur. A k tomu jsme hned vytáhli právě atlas, ve kterém jsme si ukazovali odkud který "světový lepík" pochází. K sehnání v neziskové bohulibé organizaci Fond Sidus ZDE.








Na recenze dalších "Svojtkových" leporel se můžete podívat tady a tady. Potom máme ještě Moje úžasné tělo, které je taktéž výborné.

pondělí 9. ledna 2017

Bruňa slaví 2


Bruňovi jsou dnes DVA ROKY. Je to náš malý dráček, který moc rád papá, chvíli neposedí, všude je ho plno a i když to je oproti Bobíkovi studený čumáček, má obrovské srdce a v nestřeženou chvíli by nás samou láskou snědl, až se z toho člověku podlomí kolena. Moje malá kopie (tudíž se mám na co těšit!). 





Slavili jsme už včera. Oslavu měl v modrém. A tentokrát jen s námi, bez babiček a další úzké rodiny. Tyhle povánoční oslavy jsou totiž vždy takové náročnější. Všichni jsme se viděli před týdnem o vánočních svátcích, navíc u nás v rodině řádí chřipka (skolila pro změnu i Bobíka). 
Před každými narozeninami mám vždy dost dopředu jasnou představu, jaké budou. Tentokrát jsem je vůbec neřešila. Kluci jsou už víc jak tři měsíce střídavě nemocní a Bobíka s nástupem zimy hooodně trápí atopák, takže nálada nic moc a já řešila spíš léky a mastičky... V sobotu jsem si začala lámat hlavu s tím, jaký dort upeču, protože u Bobíka zkouším kvůli ekzému vysadit mléko, tak to nakonec vyhrál mrkvový dort, který jsem polila čokoládou (a tu Bobíkovi odřízla - čokoláda je totiž na ekzém taky špatně). K tomu pár jednohubek a šneci z listového těsta. Kromě vody se pila protichřipková směs s citrónem, zázvorem a medem, když máme doma ty bacily.




Jako dekoraci jsem použila nafukovací dvojku, kterou mám z oslavy druhých narozenin po Bobíkovi a svítící kouličky a balonky k tomu. Zápichy do jednohubek jsem si vystříhala den předem a protože jsem doma neměla modrý balicí papír a myslela jsem, že už se do města nedostanu, temperou jsem pomalovala papír na kreslení (ten v roli), do kterého jsem dárky zabalila. Nakonec jsem využila i tyrkysové rámečky, které jsem koupila od jedné paní v sadě společně s dalšími třiceti kusy různých druhů za super cenu. Plánuji je dát klukům do pokojíčku, ale zatím byly nevyužité. Jimi jsem nahradila tuhle květinovou galerii. Slavili jsme už dopoledne, protože než se kluci po odpoledním spánku vzbudí, je skoro tma, tak aby ty fotky také za něco stály. Až na to, že jsem kluky zapomněla učesat. S česáním je u nás/mě trochu problém....







A Bobík plakal, že nic nedostal a "že už nikdy nic nedostanéééé". Poprvé si slavení takhle uvědomoval. Dosud to bral tak, že dárky vlastně dostali oba. Bylo mi ho líto a zároveň jsem ho chápala. Jako dítě jsem byla stejná (bohužel). Ale já na něj myslela. A protože Bruník jako jeden z dárků dostal tenhle óbr traktor, Bobíkovi jsem koupila takový malý traktůrek, aby mu to nebylo líto. Nakonec se uklidnil. Taky tím, že Bruňda je v tomhle fajn. Vždy vše Bobíkovi bez problému půjčí, přinese a ještě ho k tomu pohladí, aby neplakal. Je zlatej.
VŠECHNO NEJLEPŠÍ, PRĎOLKO !!!

neděle 1. ledna 2017

PF 2017... aneb Rok Ohnivého kohouta



Moji milí čtenáři. Rok se s rokem sešel a já bych vám opět ráda poděkovala za to, že moje (strohé) řádky čtete, nebo třeba jen koukáte na fotky, ale hlavně proto, že se vracíte ! Do roku 2017 vám přeji hlavně zdraví, lásku a spokojený osobní život. Když totiž budeme zdraví, milovaní a spokojení, budou šťastní i všichni kolem nás.
A protože každým rokem vykopávám čínským "horoskopem", nebude tomu jinak ani letos. 28. ledna začíná rok Ohnivého kohouta, aneb znamení, které je silně egoistické, ale také pilné, precizní, přičinlivé a zvědavé. Žádoucí bude sebekontrola a praktická rozhodnutí. Kohout si velice dobře uvědomuje, jak je dobré být soběstačný, a mnohé pro to dokáže udělat. Největší předností Kohouta je, že se neschovává v koutě, že má důstojný krok a jen tak před někým neskloní svá záda! Více než na detaily a podrobnosti bude dobré zaměřit se na celek. Rok Kohouta podstatně zvýší náročnost pro holistické vnímání světa, které by se mělo stát samozřejmostí. Kohout je rovněž odvážné znamení, takže dovolí lidem v životě více, ale bezpečněji riskovat.

Rok Kohouta symbolizuje především vítězství a úspěchy, kterých bude v průběhu roku dosaženo díky píli, trpělivosti a tvrdé práci. Ohnivý Kohout přináší klid rodinných a soukromých vazeb, talent, dobrodružství, objevování a překonávání nových výzev. Nadcházející rok také přinese nové pobídky osudu, které budou vyžadovat vtip a praktická řešení. Kohout je rovněž odvážné znamení, takže dovolí lidem v životě více, ale bezpečněji riskovat. 
Tento rok bude plodný a úrodný, můžete se těšit na nové přírůstky do rodiny nebo založení vztahu a rodiny. Kohout přeje romantice a rodinné zájmy jsou pro něj vždy na prvním místě. Kohout je dobrý správce dvora a svědomitý ochránce, ale někdy mohou vyplývat různé potíže z jeho autoritativnosti a arogance. Ve vztazích budou nejdůležitější vaše pocity a emoce. Buďte v této oblasti v roce ohnivého Kohouta vždy trpěliví. 
Rok Ohnivého Kohouta bude probíhat ve znamení spravedlnosti, odvahy a kreativity. Kombinace letošního prvku ohně, s dalším silně zastoupeným prvkem kovu, vytváří energetickou nerovnováhu a činí tak z roku 2017 rok, který se děje v napětí a není příliš vhodný ke změnám. Nejlepší čas pro případné začátky nových projektů bude na podzim tohoto roku. Rok 2017 bude intenzivní a mocný, pokud jde o posun vpřed. Chcete-li uspět, držte se osvědčených a praktických cest k úspěchu spíše, než riskantních podniků a záměrů. V roce Kohouta budou sklízet úspěchy ti, kteří budou uznávat základní kohoutí zásady, tedy budou se držet tvrdé práce, rodinných hodnot a prvotřídních výkonů. Bude dobré neplánovat velké, výrazné a převratné změny, spíše půjde o dokončení již započatého díla, o dotažení rozdělaných věcí do zdárného konce. Úspěch půjde ruku v ruce s přesností a bdělostí, s rafinovanou mazaností. Pozor však na bezhlavou důvěřivost, na okázalé autoritářství, na despotické jednání, malicherné a zbytečné hádky.

Rok 2017 bude také pod vlivem vibrací čísla jedna (2017=2+1+0+7=1). Jednotka je alfou a počátkem, vychází z ničeho, tedy z nuly. Tento rok započne nový devítiletý cyklus, proto bude záležet na všem, co v něm vytvoříme, případně „zboříme“. Půjde o období, kdy bude možné spojovat neslučitelné, hlavně pokud se naučíme odstraňovat protiklady. Představuje první nadechnutí, start, cestu i cíl, absolutní princip, nezměřitelnou velikost, přítomný okamžik. Bude dobré mít jasno v tom, co vlastně od života, a také sami od sebe chceme, a podle toho iniciativně jednat, a hlavně neusnout na vavřínech. Číslo jedna také souvisí s oblastí kariéry a životní cesty. Vnáší do života pocit a potřebu jedinečnosti, výlučnosti, vyhranění se, nutnost žít život sám za sebe.  

Proto buďme sami sebou a ten letošní rok si užijme co nejlépe !

Zdroj ZDE a ZDE, kde se také můžete podívat na horoskop pro jednotlivá znamení dle čínského horoskopu v roce Ohnivého kohouta.

středa 28. prosince 2016

Takové byly... Vánoce 2016


Ten letošní vánoční čas mi vánoční vůbec nepřipadal. Ani v nákupních centrech jsem tu vánoční náladu extra nevnímala. O počasí ani nemluvím. To jde rok od roku od devíti k pěti. Ale veseleji...
Vánoční dekorace jsem však stihla vyrobit všechny tak, jak jsem měla v plánu. Akorát toho cukroví jsem možná mohla upéct víc. Ale vyšlo nám to akorát do doby, než jsme jeli k našim, kde jsme si nafasovali zbytek. A to musím podotknout, že ho jedli jen kluci a my s velkým Bobem jsme si jen párkrát zobli. Letošní obžérství se totiž u mě, naštěstí, nekonalo. Hurá. Zatím jsem nepřibrala, a to je hlavní. I když, Silvestr je ještě před námi...



rozmazaná, ale i  tak s krásnou atmosférou

Štedrý den začal jako obvykle překvapením pro kluky. Po probuzení zjistili, že jim Ježíšek ten stromeček opravdu přinesl. Bruník ho poprvé vnímal a bylo to kouzelné. Bobík se akorát divil, jak to, že tam hned ráno nejsou dárky:)  Jsem ráda, že všechno fotodokumentuji a natáčím, protože když se pak na to podívám po letech, dojmu se znovu a kluci snad jednou se mnou. 




 


Dopoledne jsme již tradičně šli do lesa, zdobit stromek zvířátkům. Bruňa to vzal opět po svém a koledu místo na stromky věšel na svůj krk. Bylo to roztomilý.... Cestou zpátky jsme ale šíleně zmokli. Holt Vánoce na blátě.
Na oběd jsme měli dle tradice houbového kubu, vylepšeného parmazánem a pak se už jen zobalo cukroví. Tedy kluci cukroví, já koštovala bramborový salát. Po lesní procházce jsem si s klukama dala poledního šlofíka a po probuzení jsem již pomalu chystala štědrovečerní večeři. Velký Bob mezitím poladil nastavení foťáků na večerní natáčení večeře a rozbalování dárků. 



No a pak už se jen smažilo, připravovala štědrovečerní tabule a outfity pro kluky. Sváteční košile se u nás (zatím) nekonají. Líbí se mi tyhle vánoční svetry, které měli kluci v jiných barvách i vloni. Asi to bude naše tradice. My s velkým Bobem ve svátečním byli, ale u kluků se mi líbí tahle trochu rošťácká varianta. 


žehlila jsem ho snad čtvrt hodiny, ale stejně je zmačkanej, když na to tak koukám

moje nepovedené perníky - na fotce nevypadají až tak tragicky jak v reálu

každý rok si říkám, že si musím na slavnostní tabule pořídit ty velké talíře, které se dávají pod mělké (teď nevím, jak se jim říká), ale vždy si na to vzpomenu zase až na Štědrý den...


Kluci letos měli prostřeno stejně jako my a i si s námi sami slavnostně připili (Bruňa přitom málem rozbil skleničku, s jakou vervou si ťukal, ale co už) . Bylo to fakt roztomilý, až jsme se s Bobem dojali.





O dalších svátečních dnech jsme pořešili další vánoční tradice, jako rozkrajování jablka, pouštění lodiček a prskavky. Na to jsme během Štědrého dne tak nějak zapomněli...


všichni hvězdičku, uf








 

Užili jsme si to a stále užíváme u babi a dědy a úzké rodiny. A Silvestr už zase doma v bačkorách. Ten neřešíme...


Co vy, jak jste si užili Vánoce?