Naše první moře

Už jsme doma. Z naší první dovolené u moře. Poměrně dost fotek už jsem sdílela u mě na IG tady. Po šesti letech jsme s klukama poprvé vyjeli k moři. Jo, je to docela pozdě, ale prostě to tak vyšlo. Předloni jsme o prázdninách dělali klukům pokojík a vloni jsem nás tak napůl vytopila, takže jsme dělali podlahy. A když byli menší, tak já jsem si na to cestování s dětmi nějak netroufala. Hlavně proto, že jsme chtěli jet autem.

A tak jsme jeli letos. Plni těšení a očekávání, jaké to bude a jak se to klukům bude líbit.  Co budou říkat na moře a hlavně, zda to pomůže Bobíkovi na jeho atopický ekzém.
Na sklonku července jsme tedy vyrazili do Chorvatska. Autem. Do domečku, který jsme si tam na týden pronajali. Nechtěli jsme do hotelu, a to hned z několika důvodů. Flexibilita - chtěli jsme dělat výlety a nebýt vázaní jen na hotelu. Nebýt součástí kupy lidí. Jíst kdy chceme a jak chceme. Nemít ohraničený oběd v tu a tu hodinu. A taky kvůli klukům. Nejsou nejtišší (stejně jako my s manželem:))  a nejposlušnější a nechtěli jsme na hotelu dělat vyrvál.
Domeček jsme vybrali pěkný. V krásné tiché lokalitě s terasou ukrytou pod korunami stromů, takže nám tam skoro vůbec nesvítilo sluníčko. Pro mě super. Stačilo mi už jen to vedro.
A kluci? Byli z moře fakt nadšení. Plavali, potápěli se, šnorchlovali a chytali mořské potvory. Smozřejmě jen ty mořem vyplavené. Koupat jsme se jezdili na takovou odlehlejší pláž hlavně kvůli tomu, že tam nebylo moc lidí. Nemusíme totiž pláže stylu lehátko vedle lehátka a mezitím sem tam ručník :) Na tomhle místě nebyly sprchy, které Bobík nutně potřeboval, jinak by se uškrábal, ale zase tam byl studený pramen čisté a "sladké" vody, kam se Bobík vždy šel opláchnout a osvěžit zároveň, protože byla fakt ledová. A to jeho tělíčko právě potřebovalo.

Také jsme vyrazili na širé moře na delfíny. 

A když už jsme u těch ryb, tyhle žraločí zuby dostali kluci od majitele domečku. Jsou ze žraloka, kterého prý v Chorvatsku, kousek od místa, kde jsme bydleli, chytili před 35 lety.

Vždy večer jsme chodili na jedinou, uměle vytvořenou, pískovou pláž u jednoho hotelu, kde se právě takhle večer scházely děti a stavěly z písku nebo se prostě jen koupaly. O to jsme kluky nemohli ochudit, i když Bobík vždy jen na chvilku.

 A ještě pár západů. Já vím, kýč jak bič. Ale vyfotit to člověk prostě musí. Teda můj manžel... 

A nakonec ještě pár momentek.

 

 

Co si vždycky na dovolených užívám, jsou ta živá vystoupení v barech a restauracích. To fakt můžu.

Neříkám, že cesta nebyla dlouhá, ale přežili jsme. Při cestě jsme se navíc stavovali v mém rodišti, které je po cestě a to jsme si vždy cestu zkrátili, resp. si tam odpočinuli. Jeli jsme nahoru na Istrii, aby byla cesta co nejkratší. Bývala bych upřednostnila Itálii, ale kvůli Bobíkovi a jeho ekzému jsme museli na kamínkovou a ne pískovou, a tudíž "prášící" pláž. Já osobně kamínky nemusím, ale zase je díky nim krásně čistá voda. 
To, že se Bobík koupal 4 dny a pak se totálně osypal (ostatně stejně jako Bruník) ze slunce, je druhá věc. Navíc ho slaná voda hrozně pálila a slunce už pak také, takže jsme s ním zbytek dovolené strávili na pokoji a koupat jsme se s manželem chodili na etapy. Já si aspoň vždy v klidu zaplavala a zašnorchlovala. Ale bylo mi to líto, že jsme nemohli chodit celá rodina a zbytek dovolené si na pláži užívat spolu. No, co už.  
Hned jak jsme se vrátili, začali jsme plánovat dovolenou na příští rok. Asi někdy dřív v létě, aby to Bobík lépe snášel. Jsem zvědavá, kam nás to zavane. 
Co vy? Kde jste trávili nebo budete trávit letošní dovolenou?