Květina týdne # 14: Ibišek (venkovní)

Doma jsem jich měla několik (těch interiérových), ale většinou mi při stěhování odešly a nebo vyrostly tak obrovské, že jsem je darovala. Venku máme jen jeden, a to Ibišek velkokvětý. Květy jsou větší než moje dlaň, ale ten nám ještě nekvete.
A tak budu psát o těch klasických venkovních. 
Ten nejznámější, Ibišek syrský (Hibiscus syriacus), má domov v dálných krajích východní Asie – v Sýrii, Číně, Indii a také v zemích Středního východu. Hojně se pak pěstoval v Egyptě, odkud si přinesl jméno: „kmotrem“ je mu posvátný egyptský pták ibis, jehož jméno zní v originále hib (v řečtině ibis).
Z více jak tří stovek druhů ibišků je pro naše podmínky právě tento druh nejvhodnější. Třebaže v domovině dorůstá výšky kolem šesti metrů, u nás není vyšší než tři metry, proto se hodí i do menších zahrad. Kvete pravidelně a neúnavně každým rokem od července do září, a pokud se počasí vydaří, tak ještě déle.  
Oblíben byl pro velké květy (obvykle v průměru dosahují sedmi až dvanácti centimetrů) v mnoha barvách a odstínech bílé, růžové, modré i červené. 

Jednotlivé květy ibišků sice kvetou velmi krátce, většinou jeden až dva dny, ale každý den rozkvétají nové a nové, takže rostlina zůstává v plné kráse.
Odrůd ibišků je několik: s květy jednoduchými i plnými, jednobarevnými i dvoubarevnými, menšími i velkými. Jedním z nejoblíbenějších kultivarů je růžově fialový Hibiscus syriacus Woodbridge, krásné jsou ale i modře kvetoucí odrůdy Oiseau Blue a Marina. Bílé ibišky, odrůda s bílými okraji a červeným středem Red Heart nebo jako sníh čistou formu William R. Smith. Ke krásným plnokvětým odrůdám patří tmavě růžová až slabě fialová sorta Purple Rufless, nebo světlejší Lady Stanley, či čistě bílá Jeanne d´Arc. Hibiscus Mauvelous má neobyčejně velké květy s průměrem nad 15 cm, vitální a mrazuvzdorný keř. 
Kromě klasické keřové formy si můžeme opatřit i ibišky roubované na kmínku jako nízké stromky. 

Ibišky pěstujeme zásadně na slunečném místě. Dostatek slunce přímo ovlivňuje kompaktnost vzhledu rostliny a zejména bohatost a kvalitu kvetení. Nevyžadují každoroční řez, i když ho dobře snášejí, stačí po třech letech keře prosvětlit a omladit. Radikální řez se pak doporučuje u starých keřů s dlouhými větvemi, jež přestaly růst a málo kvetou.
Venkovním ibiškům se nejlépe daří v bohaté a hluboké, středně vlhké půdě a dobře propustné půdě. Přiměřeně je zaléváme a přihnojujeme. 
Po odkvětu nenecháme na rostlinách dozrát plody, protože tvorba semen zejména mladé ibišky velmi vysiluje. 
Venkovní ibišek je sice mrazuvzdorný, přesto mladé rostliny v zimě ochráníme přikrývkou z chvojí.
Venkovní velkokvětý ibišek množíme semeny, které dozrávají na keři v tobolkách.Semínka klíčí asi měsíc, v létě je vysadíme do zahrady a pokud jim již zdřevnatí stonky, jen je chráníme před mrazem, pokud ne, zazimujeme je na bezmrazém místě.  

zdroj ZDE a ZDE