My, děti a výchova

Poslední dobou mě nepřestává udivovat, co všechno je a není montessori, jak jsou strašně out plastové hračky a prim hrají jen dřevěné (ty, kterými, když dostane mimino od staršího sourozece do hlavy a nebo na ní batole nešťastně spadne, tak je skoro po něm:)), všechny ty rady, jak správně vychovávat, nebo vlastně nevychovávat děti. Lamentování nad tím, jak je hrozné, že restaurace nechtějí děti za své "štamgasty" (Jéé, jak já je tam taky nechtěla, když jsem si tam jako bezdětná chodila odpočinout a v klidu si poklábosit a nebo si něco přečíst. No, to kafe a pokec si neužiju ani teď, když tam jdu s dětma - teda max. s jedním, se dvěma by to už vůbec nemělo cenu. To si radši udělám kids session doma) a kdo ví, co ještě. 
Přitom je to tak jednoduché - řídit se vlastní intuicí. 
Sama se mám ovšem ještě co učit. Vždyť jsem mámou jen dva a půl roku. Proto se  taky většinou nepouštím do toho, abych někomu radila, jak má co dělat, ale spíš jen říkám, co u nás funguje a co ne. Snažím se neodsuzovat, ale spíš pochopit. Nikdo se nerodíme dokonalí a být mámou se člověk musí učit, i když spousta věcí přichází sama.
Zastávám a řídím se pravidlem: „Spokojená matka = spokojené dítě“.  To vím, že funguje.
V posledním čísle časopisu Žena a život, který pravidelně čtu více než deset let, mě hodně zaujal rozhovor s PhDr. Markem Hermanem, lektorem a autorem knihy „Najděte si svého marťana“. Marek Herman přednáší na VŠ teorii poznání a stojí za zrodem několika zajímavých projektů („Začít spolu“, programu zaměřeného na výchovu dětí v mateřských školách, spolu s doc. Soňou Hermochovou se také podílel na vzniku programu „Dokážu to?“. ) Vede také svoje vlastní semináře zaměřené hlavně na dvě velká témata: sebepoznání a na výchovu malých dětí do šesti let. V mnoha věcech mi ve zmíněném rozhovoru mluví přímo z duše.

Myšlenkami, se kterými se s ním ztotožňuji a snažím se jimi řídit jsou:

- Již zmiňované „Spokojená matka = spokojené dítě“
- Nejlepší mateřství je intuitivní mateřství. Také se mi mnohokrát osvědčilo. Věci, které se často dočtete v chytrých knihách jako velká moudra a rady, jsou přitom věci, které děláme úplně automaticky, intuitivně.
- Děti potřebují hranice. Nevěřím na tolik propagovanou volnou výchovu. Děti bez hranic neví, jak si s nabytou volností (nebo mocí ) poradit a co je správně a co ne.
- Nejvíce dítě získává od rodičů do věku 6ti let (někdy se uvádí do 4 let), kdy se utváří až 80% naší osobnosti.  
- Matky by, dle mého názoru, měly zůstávat s dětmi doma do „školkového věku“ tří let, aby mu do té doby byly schopny dát maximum (pokud tomu životní podmínky dovolí). Ve dvou letech je, podle mě, dítě ještě velmi vázané na matku a ještě si se spoustou věcí neumí samo poradit. Ano, školka ho spoustu věcí naučí, ale mateřskou lásku mu nikdy nenahradí !
- Moderní technologie (tablety, smartphony) malým dětem do ruky nepatří a pokud ano, tak jen ojediněle. Je to pasivní zábava, která vytváří iluzorní svět a nic jim nepřinese. Toto mi doma tedy trochu boří manžel:/

A jedno jeho moudro nakonec:
„Když se narodí dítě, tak je tam okamžik, kdy se vyresetují staré programy a vy se napojíte na toho mrňouse. Máte šanci začít znovu. Dítě vám nabízí nový pohled a záleží jen na nás, zda ho přijmeme, nebo nikoliv. "

Marek Herman napsal již zmiňovanou knihu „Najděte si svého marťana“, kterou jsem dosud neznala (i když je to prý hrozný hit) a kterou bych si docela ráda přečetla. Autor v ní popisuje svěží pohledy a úvahy z oblasti sebepoznání, mezilidských vztahů a výchovy malých dětí. Asi se brzy vydám do knihkupectví, abych nakoukla dovnitř. 
Neznáte ji někdo náhodou? Stojí za to?

Krátký, ale hezký rozhovor také ZDE ( minuta 46:45 - 55:25).

Rozhovor, který mě zaujal, bohužel není v elektronické podobě, proto jsem ho nafotila. Třeba v něm najdete odpovědi na některé otázky a nebo jen pohled na mateřství a výchovu z pohledu muže. Rozhovor mi zkrátka líp nafotit nešel. Při zvětšení písma (lupa monitoru) se to dá.