Karnevalový

O víkendu u nás proběhl karneval. Typický vesnický. Na sále za hospodou. Bobík byl podruhé, ale poprvé v masce a poprvé se taky aktivně účastnil programu, tedy soutěží a her. Šel za indiána. 

to není prst, ale lízátko:)

Kostýmek jsem mu koupila už vloni v sekáči, ale babička nám na něj našila bíločervené stuhy, aby byl barevnější. Ostatní příslušenství, jako pouzdro na pistoli (já vím, indiáni neměli pistole, ale tak cooo, nooo), pistoli, tomahawk, jsem šlohla u našich bráchovi z pokojíku, tzn. jejich stáří je tak třicet let. 

No a tu suprovou čelenku jsem koupila v Ptákovinách. Není úplně dětská, takže jsem musela gumičku trochu zkrátit, ale to vůbec nevadí, protože mám v plánu si ji někdy na dospělácký karneval půjčit a nebo se hodí klukům, až trochu povyrostou a budou hrát na indiány.

Bobík se po příchodu trochu rozkoukával, zato Bruňďa vypálil ze svého kočárku střemhlav do víru tance a běhu. Pobíhal po celém parketu sem a tam, nehledíc dozadu, zda ho sledujeme nebo ne. Kéž by mu to vydrželo:)

Bruňďa byl bez kostýmku, tak jsem mu aspoň dala obrázkový svetr.

Za chvíli to stejně zalomil v kočárku.

Indiánův velkej kámoš pankáč

Program byl pestrý a musím říct, že to uteklo jako voda. Trochu jsem se totiž obávala, že to kluky nebude dlouho bavit, a tak jsme nešli na úplný začátek.

tahle červená Karkulka, nebo kdo to byl, se Bobíkovi moc líbila

tanečky taky proběhly

a v davu se nám taky neztratil a svoje pexeso si vybojoval

A já si tak libovala, jak mu to slušelo, načež jsme přišli domů a manžel mi povídá: "Škoda, že jsme ho nějak nepomalovali, viď?" No a v tom mé nadšení opadlo, protože jsem úplně zapomněla, že jsem mu chtěla namalovat i indiánské líčení. No tak někdy příště, třeba s Bruníkem:) 
Nejlepší ovšem bylo finální focení masek, kdy Boban nebyl schopný stát se všemi v řadě  a pořád vybíhal a pobíhal kolem a rušil tak pečlivě uspořádanou kompozici. Až jsem musela vběhnout doprostřed, před všechny fotící rodiče, a usměrnit ho. 

moje hlava nevěřícně kroutí, foťák v tu chvíli držím v ruce jen tak z plezíru, a po chvíli se rozebíhám a běžím doprostřed a Bobana táhnu ke straně, abych ho měla při ruce a on nemohl dál zdrhat a kazit fotku ostatním:)

 Tak zase za rok.