čtvrtek 10. března 2016

Zlobí? Néé.....aneb jinou optikou


Mami....nejkrásnější slovo, které mě teď po ránu budí. Sice pak většinou následuje slovo "kakao", ale někdy se jen tak tulíme a to kakao přijde až za chvíli:)
Vždyť pro ty prcky jsme ti jediní, koho na světě mají. To si říkám vždy, když jim pak za pár hodin hubuju. Vždyť oni nás nechtějí zlobit. Oni se jen nudí, protože se jim právě nevěnujeme tak, jak by chtěli (a my jsme měli). Ale já to prostě celý den neumím, tvořit s nimi, nebo donekonečna stavět tanky či komíny. Taky potřebuju něco uvařit, uklidit a chvíli se i na tom internetu v telefonu odreagovat. Ale hlavně, být s nimi venku, protože tam se dozajista ulítají a jsou pak doma trochu klidnější a já nemám strach o střechu nad hlavou. Mimochodem, taky vám na mateřský zešedivělo tolik vlasů jako mě??? (Útěchou mi budiž, že v tomhle věku prý byly "na zabití" všechny děti, co mám zprávy od kamarádek.)
Velkej Bob byl teď s námi doma, protože mám něco s nohou a měla bych mít klid na lůžku, a tak jsem, když hlídal a kmital okolo domácnosti, to všechno viděla tak trochu z jiné optiky a manžela uklidňovala, že ti kluci přece nejsou tak zlobiví, jak on říká, i když normálně, když jsem s nimi jen já, tak jsou samozřejmě "na zabití":) Je ale fakt, že když ty svoje děti pozorujete tak nějak z povzdálí a rozčiluje se na ně někdo jiný, přijde vám, že ani tolik nezlobí. Jenže...



U nás je totiž teď tak trochu bojové území. Ten rok a čtvrt letý Bruňajs je nehorázný zvíře, který nemá s nikým a s ničím slitování. O rok a půl starší Bobík z něj má už docela vítr. Lepší či dražší hračky a knížky, ty jsem raději uklidila do bezpečí. 


učiněný anděl
vlasy ostříhaný na blbečka ....moje práce:(


Když se mu jeho "zkoušení nás" snažíme stokrát vysvětlit a on se nám stokrát směje do obličeje a šibalsky to běží za chvilku udělat znovu, tak už trochu rezignujeme. Nechodí, jen běhá! Navíc snad úplně všude vyleze. Jako například na rostoucí židličku, kde rychlostí blesku (většinou, než za ním stačím vyběhnout z druhého pokoje) přisune židli k lince a stojí na sedátku a natahuje se po něčem k snědku. A samozřejmě neumí slézt. Je to totiž taková malá kyselina. Všechno sní, všechno ochutná. Když jeho starší brácha sní dvě naběračky polévky, tak on čtyři a rohlík k tomu. Aspoň ale trošku nutí Bobíka, který teď trochu méně jí, jíst. 



Mám docela obavu, jak bude jejich soužití vypadat třeba za tři roky (když si vzpomenu na sebe a na bráchu, a to se brácha vůči mě krotil). A taky, abychom neměli z domu tak trochu kůlničku na dříví. 
Každý večer děkuji, že jsme nejeli do nemocnice s rozbitou hlavou. I když Bruňajsovo čelo se teda každý den nějakou tou barvičkou vybarví:) 
No, velkej Bob a naši mi vždy, když si na tuhle situaci stěžuju, říkají, "a cos čekala?", načež já reaguji " ale tohle mi nikdo neřekl, nikdo mě neupozornil, že to bude tak hrozný". A táta kontruje " a bude hůř, holčičko". To dělám, že neslyším...
Zase je lepší mít doma zdravý akční děti, než nějaký "přizdis*áče", jak já s oblibou říkám. 
Jóó, jestli já ten rodičák přežiju ve zdraví (tom psychickém), tak se asi pořádně opiju.

P.S. Ale stejně je miluju ! Zlobivci jsou totiž nejlepší ! Já si jednoho vzala, takže o tom něco vím:)

9 komentářů:

  1. Mluvíš mi z duše. :-) Starší byl vždycky hodně akční. Když jsem zjistila, že čekám holčičku, říkala jsem si, že bude určitě hodná a klidná, že už jsem si to vybrala. A ono ne. Fakt může být i hůř. :-D Je ještě akčnější a brácha jí samozřejmě milerád pomůže a naučí. Horší je, že se snaží vydobýt si své místo i pěstma. Nebo zubama. Ale přejde to. Jednou určitě...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chacha, a to se říká, že holčičky jsou klidnější. I když, já sama jsem taky prý byla mnohem divočejší než brácha (no, v dospívání 100%):)) A zuby, ty u nás taky fungujou. Určitě to přejde. Musí!!:)

      Vymazat
  2. Třeba z toho vážně vyrostou a zklidní se, ti mladší jsou v pohodě, proti té starší, která už je v pubertě a to jsou teprve stavy :-)
    Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musí z toho vyrůst. Ovšem, jestli budou po nás, tak se trochu obávám:)) Ale věřím, že čím jsou starší, tím je to horší. No, radši se tím teď nezabývám...

      Vymazat
  3. Ono je to asi vsude stejny:-D, nebo podobny. Kolikrat si rikam, ze jsem nemusela tak kricet, jen nejak misty nezvladnu sve emoce. Clovek holt neni vzdy odpocaty a dobre rozpolozeny, bohuzel.
    Zive deti budou asi vzdy zive, ale bude to mit i vyhody, to urcite ano. Tak drzim pesti, at to vsichni prezijete ve zdravi:-). M.

    OdpovědětVymazat
  4. No jo Bruník se potřebuje vymezit a najít svoje místo. Domík byl to samé a teď ve 3 a 3/4 je zlatej. Říká se,že zlobivější a náročnější děti bývají chytřejší. Tak aspoň malá útěcha. U nás to není taky vždycky růžový..ale je pravda,že žárlivá bývá spíš Rozinka a naopak umanutější je Domik :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono to zase tak uplne strasne neni. Vzdy muze byt hur:) Ale kdyz je clovek min vyspaly (Bruna se porad jeste budi v noci a ted se zacal budit i Bobik na kakao:/), tak jsou nervy slabsi. A taky holt genetika. My s manzelem jsme take byli pekna kvitka:)))

      Vymazat
  5. Prijed k nam, taky něco uvidíš - sice mame vekovy rozdil 4 a 3/4, ale nevim, co je lepsi.....:)))))) a sedivy vlasy bohužel barvim taky... katrin

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, mne je to jasny, ze je to vsude podobny. Deti holt potrebuji byt porad zabavene, jinak je to trosku peklíčko:))

      Vymazat