O fotkách a obrazech

Když jsme ještě neměli děti, měli jsme doma jen pár (rozuměj dvě, max. tři)  našich fotek v malých rámečkách a pak ještě fotky rodiny. Oba máme rodinu daleko. 
Velkoformátové fotky a plakáty se u nás nenosí (tedy jeden francouzský plakát na tvrdém "kartonu" s tématikou másla mám v kuchyni - věnoval mi ho kolega Francouz, který věděl, že miluju máslo:)). Zdi nám vždy zdobily obrazy, a to oleje, akvarely, pastely apod. Grafiky se mi nikdy nelíbily. 
Všechny obrazy jsem vždy pořídila v antiku, až na jeden, přes sto let starý gobelín, který dostal manžel od své španělské babičky, která se dožila úctyhodných 98 let.
Vše mělo jediný důvod. Nechtěla jsem mít doma něco, co může mít každý druhý. Přece jen to plátno malíř dvakrát úplně stejně nenamaluje:) 
Jenže člověk míní, stárne a vlivem životních okolností, jako jsou děti, má najednou v ložnici zeď plnou fotek dětí (a dva rámy fotek ze svatby). A nevadí mu to. Komu by to také vadilo, že? Nebude to tak vždy, ale teď si to nesmírně užívám a kochám se jimi každý den. Manžel sice občas prohodí, že ty černé rámečky vypadají, při nejmenším, trochu morbidně, ale černá je moje barva a ke mě už x-let neodmyslitelně patří. Já ty fotky s jinými rámy neumím. Možná ještě se stříbrnými bych to dala.  Trochu (teda hrozně) mi tam vadí ta původní, jakoby zažloutlá pasparta u rámů se svatebními fotkami, ale zatím jsem nebyla schopná jí změnit, resp. dojet do pořádného papírnictví a koupit A2 bílou čtvrtku a paspartu překrýt. V reálu mi to ani tak hrozné nepřijde, ale na fotce to hrozně vyniklo.

Mimochodem ty lampičky za pět padesát z Ikea nejdříve sloužily provizorně, ale nekonec jsme je v rámci ničitelského období našich dětí, nechali. Beztak už mají obě nahoře díru a jedna je prasklá... Přehoz (vlastně deka, přehoz se mi do fotky nehodil) je tam také naaranžovaný pouze pro tuhle fotku. Používám ho jen, když má přijít návštěva, protože jsem toho názoru, že peřiny mají dýchat, což jim tlustý přehoz, podle mě, moc neumožňuje. A ty nesouměrné noční stolky jsou také kvůli dětem. Komoda je plná dětských potřeb. Už se těším, až budou mít kluci svůj pokojík. 

Na jedné z bočních zdí pak máme výtvory našich prcků.

No a nejhorší na tom je, že kromě toho, že máme v ložnici fotky, tak se mi už i polovina těch našich obrazů v obýváku nelíbí a klidně bych si tam lupla nějakou pěknou grafiku. Co na to říct. Člověku se fakt mění vkus. Ještě, že mám tchýni, která léta pracovala v galerii a má těch grafik asi milion. V sobotu jsme ji byli navštívit, takže jsem si pár grafických listů a taky bytelných rámů přivezla. Jednu jsem hned hodila na instagram.
Jaké obrazy máte doma vy? Nebo dáváte přednost fotografiím? A mění se vám také s věkem vkus?