Vše je v hlavě

Dnes to bude na trošku vážnější téma. I když....Přece vše, co můžeme ovlivnit, vlastně zase tak vážné není. O čem mluvím?
Už několik let, v souvislosti s nemocemi, věřím na psychosomatické příčiny zdravotních problémů. Dlouho se snažím nebrat žádné růžové či bílé pilule. Občasnou bolest hlavy řeším čtvrthodinkou sezení na zahradě nebo procházkou. Na výjimečně lehce zvýšenou teplotu si uvařím bylinkový čaj a zabalím se do deky. I proto jsem "utekla" z Prahy na venkov, kde jsem obklopena přírodou, která mě strašně nabíjí a léčí. Vždy, když mi není úplně hej, jdu ven. Třeba se mi vůbec nechce, ale vím, že hned, jak vyběhnu do polí nebo lesů, zlepší se mi nálada, uleví se mi.
Všechno je v naší hlavě, říká se. Stačí si v ní jen "uklidit" a člověku je líp. Mně kromě výše zmíněného pomáhá o věcech mluvit. Říct je nahlas. Někdy ani nečekám na radu či řešení, ale stačí mi, že se ze svého problému vymluvím, že mě někdo vyslechne. Hned se mi uleví. A možná taky je proto u nás občas docela hlučno. "Vyřveme se" a je klid. Nikdy jsem nechápala lidi, kteří spolu dokáží třeba týden nemluvit a tu křivdu a zlost v sobě dusit. Zvlášť hrozné to pak musí být pro děti, kteří vlastně vůbec nechápou, co se to s rodiči děje. Tím samozřejmě neříkám, že když na sebe rodiče křičí, že to je v pořádku.
Říká se, že když už si tělo neví rady, dá to člověku vědět. Možná proto většina lidí, která kolabuje pracovním či jiným vyčerpáním, pak zcela změní svůj život, uvědomí si, že takhle už ne. 

Věděli jste například, že když vás něco bolí, že to znamená, že člověk touží po lásce a objetí? Praxe to jen potvrzuje. Sdílená bolest je vždy menší a lidská náruč dokáže divy.
Už od pradávna se také říká, že když vás bolí záda, asi jste si toho na ně moc naložili. A nebo, že když vás bolí v krku, asi něco zůstalo nevyřčeno či vám to nejde tzv. přes pusu.

Na lepší životní rovnováhu, potažmo zdraví, prý mají vliv tři věci: prostředí, ve kterém žijeme - životní styl/ životospráva - naše myšlení a emoce. Z toho vyplývá, že všechny tyto tři faktory můžeme docela snadno ovlivnit a změnit. 

Já sama jsem během života několikrát změnila "pohled na věc" jak v pracovní sféře, tak ještě víc po narození dětí a v mnohém se mi ulevilo. Vlivem pracovního stresu se mi například před lety rozjel atopický ekzém, který ještě občas mívám, ale už s ním dokážu docela pracovat, protože vím, co ho spouští.

Někdy nám však ta hlava opravdu jen venku vlivem větru nastydne, ale stále se opakující stejné bolesti značí psychosomatickou příčinu. A může tomu, dle Mudr. Hnízdila, být i u tzv. dědičných nemocí. V těchto případech se může jednat o onemocnění, která v lidech přetrvávají díky neměnným a neustále se opakujícím životním návykům/ chování.

Takže pokud vás často provázejí opakující se bolesti či nemoci, příčiny mohou být různé. Na poměrně dlouhý výčet se můžete podívat například ZDE.

pics via pinterest

Nevím, do jaké míry věřit vlivu psychiky a příčin u těžkých a závažných nemocí, tam je to asi běh na dlouhou trať, ale mnohokrát se potvrdilo, že člověk který má vůli žít a je ochoten na svém životě pracovat, toho v rámci své léčby dokáže strašně moc oproti jeho protipólu.

Psychosomatickými onemocněními prý také trpí spíš pesimisté, kteří mívají záporný vztah nejen k ostatním, ale i k sobě samým. 

U nás se psychosomatikou zabývá například Mudr. Jan Hnízdil či Mudr. Jarmila Klímová. Na internetu si můžete přečíst mnoho jejich zajímavých názorů a zkušeností. Zajímavé jsou třeba tyto: ZDE a ZDE. Nebo si zakoupit jejich knihy. 

Jak jste na tom vy? Věříte na psychosomatické příčiny zdravotních problémů nebo to jsou pro vás bludy?