Bruňa slaví 2

Bruňovi jsou dnes DVA ROKY. Je to náš malý dráček, který moc rád papá, chvíli neposedí, všude je ho plno a i když to je oproti Bobíkovi studený čumáček, má obrovské srdce a v nestřeženou chvíli by nás samou láskou snědl, až se z toho člověku podlomí kolena. Moje malá kopie (tudíž se mám na co těšit!). 

Slavili jsme už včera. Oslavu měl v modrém. A tentokrát jen s námi, bez babiček a další úzké rodiny. Tyhle povánoční oslavy jsou totiž vždy takové náročnější. Všichni jsme se viděli před týdnem o vánočních svátcích, navíc u nás v rodině řádí chřipka (skolila pro změnu i Bobíka). 
Před každými narozeninami mám vždy dost dopředu jasnou představu, jaké budou. Tentokrát jsem je vůbec neřešila. Kluci jsou už víc jak tři měsíce střídavě nemocní a Bobíka s nástupem zimy hooodně trápí atopák, takže nálada nic moc a já řešila spíš léky a mastičky... V sobotu jsem si začala lámat hlavu s tím, jaký dort upeču, protože u Bobíka zkouším kvůli ekzému vysadit mléko, tak to nakonec vyhrál mrkvový dort, který jsem polila čokoládou (a tu Bobíkovi odřízla - čokoláda je totiž na ekzém taky špatně). K tomu pár jednohubek a šneci z listového těsta. Kromě vody se pila protichřipková směs s citrónem, zázvorem a medem, když máme doma ty bacily.

Jako dekoraci jsem použila nafukovací dvojku, kterou mám z oslavy druhých narozenin po Bobíkovi a svítící kouličky a balonky k tomu. Zápichy do jednohubek jsem si vystříhala den předem a protože jsem doma neměla modrý balicí papír a myslela jsem, že už se do města nedostanu, temperou jsem pomalovala papír na kreslení (ten v roli), do kterého jsem dárky zabalila. Nakonec jsem využila i tyrkysové rámečky, které jsem koupila od jedné paní v sadě společně s dalšími třiceti kusy různých druhů za super cenu. Plánuji je dát klukům do pokojíčku, ale zatím byly nevyužité. Jimi jsem nahradila tuhle květinovou galerii. Slavili jsme už dopoledne, protože než se kluci po odpoledním spánku vzbudí, je skoro tma, tak aby ty fotky také za něco stály. Až na to, že jsem kluky zapomněla učesat. S česáním je u nás/mě trochu problém....

A Bobík plakal, že nic nedostal a "že už nikdy nic nedostanéééé". Poprvé si slavení takhle uvědomoval. Dosud to bral tak, že dárky vlastně dostali oba. Bylo mi ho líto a zároveň jsem ho chápala. Jako dítě jsem byla stejná (bohužel). Ale já na něj myslela. A protože Bruník jako jeden z dárků dostal tenhle óbr traktor, Bobíkovi jsem koupila takový malý traktůrek, aby mu to nebylo líto. Nakonec se uklidnil. Taky tím, že Bruňda je v tomhle fajn. Vždy vše Bobíkovi bez problému půjčí, přinese a ještě ho k tomu pohladí, aby neplakal. Je zlatej.

VŠECHNO NEJLEPŠÍ, PRĎOLKO !!!