Naše každoroční Apalucha. Jezdíme s děvčaty, bývalými kolegyněmi, se kterými se známe více jak dvacet let. A společně s námi naše děti, dnes už většinou teenageři. Letos jsme jeli už v úctihodném počtu 22 osob s tím, že ještě několik již odrostlejších dětí nejelo. V plném počtu by nás bylo 27, ufff.
Tohoto přátelství si nesmírně cením, protože vím, že to není samozřejmost. Obzvlášť v ženském kolektivu. Jsme sice každá jiná, každá jinak "střelená", ale všechny táhneme za jeden provaz a vždy jsme tu jedna pro druhou, když je nám bídně.
Letos jsme jely opět do Pasek nad Jizerou, na chalupu, která je jako jedna z mnoha situovaná mezi sjezdovkami. To znamená božské výhledy a panoramata. A túry a pak zasloužený oběd a večerní me-che-che.
Jako vždy se to povedlo. Teď nás čeká wellness, na který s holkama jezdíme v adventní prodloužený víkend. A ten je vždy také hodně super. Už se těším.
Není nad "babské" jízdy, že? Ty jsou vždycky nej)))
OdpovědětVymazatJizerky musí být nádherné, zvlášť když se taková dlouholetá parta vypraví společně do hor. Výhledy, túry a večerní povídání zní jako skvělý program.
Vymazat