Naše každoroční Apalucha. Jezdíme s děvčaty, bývalými kolegyněmi, se kterými se známe více jak dvacet let. A společně s námi naše děti, dnes už většinou teenageři. Letos jsme jeli už v úctihodném počtu 22 osob s tím, že ještě několik již odrostlejších dětí nejelo. V plném počtu by nás bylo 27, ufff.
Tohoto přátelství si nesmírně cením, protože vím, že to není samozřejmost. Obzvlášť v ženském kolektivu. Jsme sice každá jiná, každá jinak "střelená", ale všechny táhneme za jeden provaz a vždy jsme tu jedna pro druhou, když je nám bídně.
Letos jsme jely opět do Pasek nad Jizerou, na chalupu, která je jako jedna z mnoha situovaná mezi sjezdovkami. To znamená božské výhledy a panoramata. A túry a pak zasloužený oběd a večerní me-che-che.
Jako vždy se to povedlo. Teď nás čeká wellness, na který s holkama jezdíme v adventní prodloužený víkend. A ten je vždy také hodně super. Už se těším.
Komentáře
Okomentovat