úterý 27. června 2017

Z popelnice do lednice


Nadpis trochu zavádějící, ale takhle přesně zní název německého dokumentu, který bych vám ráda doporučila. Dokument je to sice již šest let starý, takže jste ho možná už viděli, ale přesto ho tu chci těm ostatním, co ho neviděli, představit. Tyto skutečnosti je totiž třeba si připomínat donekonečna!
Dokumenty podobného typu mě vždy dokážou rozčílit. U tohoto jsem však nacházela navíc spoustu otázek. 
Dokument "Z popelnice do lednice" pojednává o nekonečném plýtvání potravinami obchodních řetězců (a zároveň jejich obrovskou "přezásobeností" ), které jsou v mnoha případech dané nejen ekonomickými normami, ale i těmi interními, které si řetězce vytvořili sami na základě poptávky lidí. Jen v zemích Evropské unie se vyhodí 90 milionů tun jídla ročně, což je dvojnásobek objemu potravy, která by stačila k nasycení všech hladovějících na světě. Více než polovina vyprodukovaného jídla se navíc nikdy nedostane na talíře spotřebitelů, ale končí v kontejnerech a na skládkách. A v Asii je ta situace ještě mnohem horší !
Jak uvidíte v dokumentu, i v pokrokových zemích, jako je Francie apod., se totiž v hypermarketech vyhazují prošlé potraviny, a to i ty, které jsou například ještě týden v záruce. Stejně tak je to se zeleninou a ovocem. Tam je situace ještě absurdnější. Když okurka nemá předepsaný rovný tvar, na pulty se vůbec nedostane. Stejně je to například s málo červenými rajčaty. Chleba upečený navečer je druhý den ráno vyhozený a jde do lisu. Nikdo se nezabývá tím, že by tyto potraviny mohly ještě někomu posloužit. 
Ano, z některých potravin se potom vyrábí krmivo pro zvířata, ale vše už je chemicky zpracované a v úplně jiné, kdo ví jaké, podobě. Anebo se používá na výrobu bioplynu. To je sice fajn, ale miliony lidí a zvířat nemají co jíst. Nehledě na vykořisťování Afričanů a ničení jejich krajiny s fatálními následky.
Proč však tyto potraviny, leckdy v naprostém pořádku, neputují třeba do armády spásy či podobných organizací, nebo do obchodů, které prodávají zboží po záruce (ano takové existují a je v nich občas docela narváno) a ovoce a zelenina třeba do ZOO apod.? Spousta lidí žije doslova „z ruky do pusy“ (někdy ani to ne) a tyto potraviny by pro ně byly určitě velkou pomocí. 



V dokumentu je zachyceno i to, jak lidé chodí "nakupovat" do kontejnerů u obchodních řetězců. Najdou tam totiž naprosto nepoškozené potraviny (tedy když pominu, že ležely v tom kontejneru). Už i tady v ČR se tato "metoda nakupování" praktikuje. A já se ani tak moc nedivím.

Dnes v době moderních technologií, kdy se dá již velmi dobře vysledovat, co lidé kupují nejvíce a lze celkem snadno naplánovat zásoby, nechápu, jak mohou být tak nesmyslné směrnice a nadbytečnost potravin, o kterých v dokumentu hovoří.

Na druhou stranu, ten kdo vytváří poptávku, jsme my zákazníci (viz. rovné vs. zakřivené okurky apod.)  Jsme totiž stále více a více zhýčkaní. I proto tolik fandím projektům typu "Zachraň jídlo", kteří zachraňují nepopulární tvary ovoce a zeleniny a potravin vůbec. Určitě jejich facebook prozkoumejte a zajděte si k nim nakoupit.

Já jsem třeba nikdy neměla problém jíst jedno jídlo (rozuměj třeba oběd) dva dny po sobě. Jsou však lidé, kteří to striktně odmítají a den starého jídla by se nedotkli a tudíž zbytky končí v odpadu. Vzhledem k tomu, že jsme se přestěhovali na vesnici a jediný obchod, který tu máme, je ne úplně skvěle zásobená Jednota, nekupuji tudíž, nepotřebné věci, které občas koupím v hypermarketu. Sice výběr produktů není tak velký, aspoň tolik neutratím a jdu na jistotu. 

Na druhou stranu, pečivo u nás doma celkem zbývá. Já ho však využívám budˇna strouhanku, nebo z něj dělám večeři ve stylu „rohlíků ve vajíčku" nebo žemlovky anebo je nosím kozám, ovcím, které máme kousek od nás na louce, či je beru sousedům, kteří mají hospodářská zvířata, která pečivo (a také různé listy od zeleniny) zužitkují. Ostatně o tom, jak se já snažím žít ekologicky, jste si už mohli přečíst zde.

Závěrem si vypůjčím slova Antonína Tesaře z jeho recenze, a to: "Po zhlédnutí filmu Z popelnice do lednice už návštěva supermarketu nebude to, co dřív. A ostatně ani cesta s odpadkovým košem. "

Jak jste na tom s nakupováním a vůbec s konzumním způsobem života vy? Vyhazujete často jídlo nebo se snažíte jako já zbytky nějak rozumě zužitkovat?

2 komentáře:

  1. Petra od kedy čítam tvoj blog, je mi jasné že sa snažíš žiť veľmi ekologicky. Takže sa vôbec nečudujem že si uverejnila tento článok. U nás je to skôr o tom, že málo chodíme do obchodu do potravín a potom doma nie je čo jesť :-). Manžel kúpi celý chlieb a veľkú časť dá do mrazáku a potom to pomaly spotrebuje. T.j. veľmi málo vyhadzujeme jedlo. Čo navaríme na víkend? Pozriem do mrazáku či tam je nejaké mäso a potom čo treba dokúpiť. Málo nakupujem do zásoby. Krásny deň prajem.

    OdpovědětVymazat
  2. Peti, taky se snažím, co to jde. S dětmi mi připadá, že je to občas těžší. Jsou vybíravé... U nás taky jíme jídlo i několik dní a manžel je naše popelnice :) Ale jen zdravá. Jinak na vsi u rodičů jdou odpadky zvířatům, takže se hodí. Krásné dny, Iva

    OdpovědětVymazat