Páteční dětské dostaveníčko, aneb Kde pracuješ ty?

Minulý pátek dětem u kluků ve školce právě končilo čtrnáctidenní téma Povolání a řemesla, kdy jsme měli my rodiče možnost představit všem dětem, kde pracujeme, co děláme, příp. je blíže, např. formou malého workshopu zasvětit do jednotlivých profesí.
A protože ředitelka MŠ je moje sousedka a kamarádka a mě to přišlo jako super nápad, udělat dětem "besedu", nemohla jsem se této akce neúčastnit.
A tak jsem si v pátek dopoledne sbalila fidlátka a vyrazila do školky. Vyzbrojená ukázkou mých výrobků a taky materiálem na výrobku barevných mini lapačů snů, které jsme dle plánu měli vyrábět. 
A jela jsem zase po delší době autobusem, protože manželovo auto bylo jak na potvoru zrovna v servisu, takže jezdil do práce mým. A tak jsme na zastávce MHD s jedním místním dědou probrali neutěšenou situaci životního prostředí, katastrofický úbytek brouků, a tím pádem i kosů v přírodě, svezli jsme se spolu tři zastávky a byla jsem na místě. Kdybych nemusela být hezky oblečená a mít lepší obuv, jdu v pohorkách pěšky přes les (je to krásná cesta), ale v tomhle případě, kdy bylo všude bahnivo, jsem se ráda svezla busem. Cestovat na vesnici je vůbec děsná zábava. Většinou cestuje jen pár lidí a všichni se mezi sebou aspoň trochu znají, baví a komentují. "A čí pak vy jste? Vás asi neznám"..."No, my tu bydlíme už deset let...tam nahoře ve vsi"..."Jo ahááá, už asi vím. Jak bydlela Libuška tehdá... už vím". "To ona žila tenkrát s tím a s tím..." Fakt bžunda.
Když jsem dorazila do školky, děti už seděly v "komunitním kruhu" a povídaly si. Po chvíli mě zmerčili naši kluci a už se ode mě nehnuli. Během besedování se po mě linuli jak lijány. No žúžový to bylo, co vám budu povídat:)

děsnej čurbes mi v tom ti prckové udělali, ale pak mi vzorně pomáhali ho uklidit

Nejdříve jsem tedy dětem povídala o mojí "formálnější pracovní morálce", tedy o tom, jak to funguje u nás na obecní úřadě, s čím vším občanům pomáháme, jak vítáme miminka, jak je to s popelnicema, kam putují jejich hovínka (ano, provozujeme ČOVku), atakdále. A pak jsme se konečně dostali k tomu záživnějšímu, ke tvoření. Ukázala jsem jim pár svých výrobků a pohovořila o tom, že pracovat se dá i z domova a že to nemění nic na tom, že rodiče holt peníze vydělávat nějak musí, aby si mohli platit ty popelnice aj., a proto musí děti chodit do školky...... 
A pak už byla zábava. Tvořili jsme a dováděli. Bobík teda trochu těžce nesl, že se nevěnuju jen jemu a samozřejmě se mnou oba hned chtěli jet domů, ale nakonec jsme to ustáli a já se mohla ještě na chvíli vrátit do práce.
Tahle forma výuky se mi fakt zamlouvá a těším se, že to bude u nás v MŠ ve stejném duchu pokračovat dál.

Co ve školních zařízení vašich prcků? Taky jste se někdo účastnil podobné akce, kde se mohli zapojit rodiče?